7 rad, jak se zbytečně netrápit se školou- Jiří Matěj Brůna

Ať už je náš vztah ke škole jakýkoliv, jedno je jisté. Strávíme v ní podstatnou část svého dětství a mnozí z nás i mládí. A to ještě nepočítám další aktivity se školou spojené zaměstnávající náš mozek – příprava na zkoušky, psaní různých prací, nekonečné diskuse o ní,… Samozřejmě nejen školou živ je žák či student. Stejně tak se vzdělání člověka zdaleka neskládá pouze z jeho formální části reprezentované školními institucemi. Přesto je zřejmé, že u školáků či starších studentů má spokojenost se školním životem značný a v některých případech možná i zásadní vliv na celkovou spokojenost a rozpoložení. Opravdu tedy není jedno, zda školní léta přetrpíme, anebo se pokusíme alespoň něco si z ní pro sebe vzít a nebrat ji pouze jen jako nutné zlo. Dnes se Vás pokusím naučit a předat Vám moje osobní zkušenosti, rady a tipy: jak se netrápit školou.

Tento článek nám věnoval Jiří Matěj Brůna, děkujeme.

jak si školu více užívat, jak se ve škole zabavit, jak se lépe učit, jak mít lepší známky, jak se netrápit školou, jak být lepší student, jak se nenudit ve škole

jak se netrápit školou

Jak se netrápit školou

 

Jasně, že to také hodně záleží na konkrétní škole a dalších okolnostech. Každý nemá štěstí na fantastické učitele a spolužáky. Každý nebydlí v městské části, kde si lze vybrat z deseti různých škol s různými vzdělávacími programy. Každý se nenarodí do stejně podnětného prostředí. Takhle bych mohl pokračovat dále, ale vyjmenovávat aspekty, které máme šanci svou vůlí a přístupem ovlivnit pouze minimálně, anebo vůbec, ponechme stranou a zaměřme se naopak na to, co můžeme sami udělat pro to, aby pro nás škola nebyla strašákem, nýbrž více či méně inspirativním prostorem, kde nás sice občas něco obyčejně lidsky naštve, ale kde jsme v rámci možností rádi a schopni se něco naučit. A protože sedmička je (prý) šťastné číslo, zde je sedm rad, jak na to:

1)      naučme se používat tlačítko ´off´

Asi každý z nás slyšel z úst učitelů či rodičů větu: „teď je potřeba zapnout“. Před pololetní písemkou, zkoušením z neoblíbeného předmětu, přijímačkami na vysněnou školu, atd. Schopnost zmobilizovat síly je jistě velmi užitečná, neméně důležité je však také naopak umění vypnout. Vlastně jsou to dvě strany jedné mince. Kdo umí relaxovat a ve volné chvíli mozek plně zaměstnat něčím úplně jiným, zpravidla lépe zvládá klíčové úkoly. Vzpomínám si, že poslední odpoledne před maturitní zkouškou jsem vzal kolo, jel 10 km ke kamarádovi, zahráli jsme si fotbal, pak 10 km zase zpátky. Trochu jsem se fyzicky utahal, ale psychickým silám to jen prospělo.

2)      nesóluj, přihraj!

Pokud bych měl zůstat u sportovní terminologie, studování by mělo být spíše kolektivní než individuální hrou. Přiznám se, že mě vždycky štvali ti, co ´jeli jenom na sebe´, a to na různých stupních škol. Také na tomto webu jste se z pyramidy učení mohli dozvědět, že vůbec nejefektivnějším způsobem, jak si osvojit a upevnit nějakou znalost, je učení druhého. Pro sounáležitost školního kolektivu je pak ideální, když funguje starý dobrý barter – to znamená, já doučím tebe z toho, co ti nejde a ty zase na oplátku někdy jindy pomůžeš mně. Obecně, při soudržnosti skupiny se i vysoké laťky přeskakují mnohem lehčeji.

3)      neberte školu (ani sebe) smrtelně vážně

Mezi žáky a studenty se dle mých zkušeností vyskytují mimo jiné dva poměrně četně zastoupené extrémy. První z nich tvoří ti, kteří mají všechno takzvaně ´na háku´ a hrozící čtyři nedostatečné na vysvědčení pro ně představují vrchol legrace. Na druhé straně pak stojí perfekcionisti toužící po dokonalosti a harmonii ve všem co dělají, samozřejmě včetně školy, pokud patříte do jedné z těchto skupin, nikdy se nenaučíte, jak se netrápit školou, škola pro Vás bude stále ta nesnesitelná instituce, kde musím chodit :).

Pro ně pak může být i dílčí školní neúspěch zdrojem trýznivé frustrace. Také zde by se nabízel výměnný obchod – první skupině dodat trochu zdravé ambicióznosti, bez které to v dnešní konkurenční době moc nejde, zástupcům druhé množiny pak trochu té lehkosti bytí.

4)      méně je mnohdy více

S učením je to jako se vším ostatním. Dosáhnout určitého objemu je někdy třeba, ale spíše než o kvantitu jde o kvalitu. Klíčovou otázkou tak často není „kolik“, ale „jak“. K čemu je dobré sedět nad skripty dlouhé hodiny, když stejného efektu lze docílit třeba za dvacet minut? Mnoho konkrétních rad lze najít v předchozích (… a určitě i budoucích) článcích – najít si správné místo pro učení, vhodný učební styl, systematizovat školní přípravu, vzít si inspiraci od jiných, zkoušet a porovnávat vynaloženou energii a čas s objektivními výsledky, atp.

5)      démon zvaný prokrastinace

Pamatuji si na jednu vysokoškolskou přednášku z managementu osobního rozvoje. Asi tak pět let zpátky. Přednášející se nás v jejím průběhu zeptala, zda víme, co znamená odborný termín ´prokrastinace´. Pro sebe jsem si říkal, že dle názvu to zní jako něco z oblasti sexuologie. Ostatní kolegové byli na tom dle mírně nepřítomných výrazů patrně podobně. Dnes už se bez článků na toto téma neobejde téměř žádný manažerský, studentský či life-stylový magazín. Módnost tématu však nic nemění na tom, že neustálé odkládání nás skutečně dostává do zbytečného stresu a snižuje naši výkonnost. Dle mnohých výzkumů i osobních zkušeností je tak vysvětlení typu „nejvíc práce udělám pod tlakem“ pouhou iluzí a alibi těch, kteří mají s tímto těžkým protivníkem nepříliš příznivé skóre. Upřímně řečeno, znám pěknou řádku lidí s pevnější vůlí, než mám já, ale naštěstí vše se dá natrénovat.

6)      nenechme si školu zošklivit

Když si budeme neustále dokola říkat, jaký že je to ´vopruz´ chodit do školy, vnímání reality bude přesně korespondovat s tímto naším vědomým i podvědomým vnitřním nastavením, ačkoliv by třeba ona škola byla úžasným místem se skvělými lidmi. V psychologii se tomu říká sebenaplňující předpověď. Dá se říci, že se stalo společenskou normou na školství jako celek nadávat a říkat, že se zastavilo v minulém století, ačkoliv nynější generace školáků povětšinou již chodí do jiné školy, než například autor článku v devadesátých letech. Jistě je co zlepšovat, ale je zbytečné zprotivit si školu, aniž bychom si k ní snažili najít cestu. Sám jsem poměrně kritický k našemu vzdělávacímu systému, nicméně ať se nám to líbí nebo ne, vždycky je potřeba snahy a iniciativy z obou stran. Cílem by mělo být naplnění hesla, které rád používám: „není cool nesnášet školu!“.

7)      využívejme ´zlepšováky´, ale rozumně

Nikdy dříve neexistovalo tolik nástrojů pro usnadnění studia, jako je tomu právě v této době. Možnosti sdílení poznámek a zápisků, používání různých aplikací, reflexe moderních poznatků o technikách učení a podobně. Snažme se je efektivně využívat ve svůj prospěch, aniž bychom se stali na nich závislými a bez nich nepoužitelnými. Přesně v duchu hesla „dobrý sluha, zlý pán“. Stupeň technického pokroku i obecně vědeckého poznání bude i do budoucna významným faktorem určujícím směr, kam se bude vzdělávání ubírat, nicméně tím klíčovým prvkem v procesu učení budeme i nadále my sami!

——————–

O AUTOROVI

Jiří Matěj BRŮNA

jiří

Učení a vzdělávání je pro mě seberealizací a prostředkem k dosažení vnitřní svobody. Jenom skutečně vzdělaný člověk totiž nepodléhá manipulaci, nesnižuje se k neustálému odsuzování toho či onoho, dokáže vnímat hlubší souvislosti a širší kontext věci a je schopen respektu vůči sobě samému i svému okolí, aniž by měl zapotřebí komukoliv podlézat či naopak se nad druhé povyšovat.

Pokud jde o formální vzdělání, jsem zapsán v České knize rekordů jako absolvent největšího počtu škol v nejkratší době. Vím, jaké je to studovat na střední (OA Dušní, Praha), vyšší odborné (VOŠE Praha 8), soukromé vysoké (VŠMIEP), prestižní veřejné vysoké (společný program VŠE a ČVUT), zahraniční (Nottingham Trent University) či manažerské škole (CEMI, LIGS University). Neformálně se pak zajímám zejména o obory, které jsem naopak studoval spíše okrajově či vůbec – pedagogika, sociologie, psychologie, aj.

V praxi se věnuji výzkumné činnosti v marketingu, publikování článků hlavně z oblasti školství a vzdělávání (pravidelně přispívám portálu rodina.cz, příležitostně celé řadě jiných médií, současně se podílím na vzniku knihy o rozdělení Československa). Baví mě i spolupráce na projektech týkajících se moderních technologií, např.: unikátní mobilní aplikace HIWE – http://www.hiweapp.com/ propojující dřívější fenomén klasického internetového chatu s moderními technologickými a designovými trendy.

Mnohokrát děkuji Jiřímu Matěji Brůnovi, že věnoval tento velmi užitečný článek našemu magazínu. Našli jsem v něm určitě mnoho tipů, na to jak se netrápit školou a více si ji užívat. Díky moc.

Odkazy na některé z rozhovorů/článků o Matějovi a vzdělání:

http://student.finance.cz/zpravy/finance/416880-jiri-matej-bruna-narocnost-studia-je-hodne-dana-tim-jak-je-clovek-narocny-sam-k-sobe/

http://www.ctidoma.cz/kariera-osobnost-z-okoli/2015-11-10-rozhovor-s-ceskym-rekordmanem-v-poctu-vystudovanych-vysokych

http://www.jenprace.cz/blog/sest-titulu-za-sedm-let-ing-bc-jiri-matej-bruna-dis-c-m-mba-msc

https://www.zena.cz/rodina/rychlostudent-sest-vysokoskolskych-titulu-za-sedm-let/r~i:article:788757/

http://www.rodina.cz/autor30.htm

[spu-facebook-page href=“https://www.facebook.com/Jak-se-rychle-nau%C4%8Dit-1613440475603080/“ name=“jakserychlenaucit.cz“ show_faces=“true“ hide_cover=“false“ width=“400″]

Sdílejte na sociálních sítích!!!Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Tumblr

Trackbacks & Pings

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *