fbpx

Co jsem si odnesl z prvního roku na výšce?

Je celkem paradox, že na svém blogu nepíšu až tak moc o sobě a svých zážitcích. Proto si myslím, že může hodně z vás překvapit, že jsem teprve v květnu dokončil první ročník na vysoké škole. V tomhle článku bych se s vámi chtěl podělit o mé zkušenosti z prváku na výšce. Dozvíte se, co mi to dalo a co nového mě to naučilo. Článek určitě zaujme všechny středoškoláky, kteří se chystají studovat na vysoké a také samotné vysokoškoláky.

S blogováním jsem opravdu začal celkem brzo. Jasně, hodně lidí bloguje mnohem dříve než já, ale jenom hrstka lidí začne s tématy jako efektivní učení a osobní produktivita již v 17-18 letech. To je možná důvod, proč o sobě moc často nepíšu. Nechci být vnímán jako 20leté děcko, které se snaží radit starším a zkušenějším. I když jsem si vědom toho, že na věku nezáleží a hlavní je to, co mám v hlavě a můžu lidem předat. Věk často „schovávám“, jelikož chci, aby za mě promluvila kvalita mého obsahu a rad.

Doufám, že jsem nezklamal všechny ty, kteří si mysleli, že jsem nějaký profesor psychologie z Harvardu, který píše česky. 🙂

Takže, co jsem si odnesl z prvního roku na výšce?

Nejste jenom čísla!

Když vystrčíte růžky, zapamatují si vás!

Na střední nám říkali, že na výšce se už s námi nikdo nebude mazat a budeme považováni za pouhé čísla v seznamu. Ano, mnohdy je to pravda, ale taky záleží na tom, jak si to “zařídíte”.

Dobré vztahy s vyučujícími vám vždycky pomůžou. Ať už vám něco odpustí, připočtou nějaký ten bodík, nebo vám prostě zpříjemní čas strávený ve škole.

Pokud jste ve škole neviditelní, vyhýbáte se všem přednáškám a cvičením, nikdy nejste aktivní, budete vždycky vnímáni pouze jako číslo a nikdo vám nikdy nic neulehčí. Ale jak vyplývá z mé soutěživé a aktivní nátury, mě si vyučující téměř vždycky všimnou a zapamatují.

Na vysoké, stejně jako na střední, mluvím, kdykoliv cítím potřebu se podělit se svým názorem. Když se nás cvičíci zeptala na otázku a já znal odpověď, odpověděl jsem. Když mě napadlá přihlouplá poznámka, řekl jsem ji. A jelikož velmi rád trénuji svou pozornost, dávám na hodinách a přednáškách pozor a téměř se nekoukám do mobilu, ani se nenechám jinak vyrušit. Tohle všechno přispívá k tomu, že si vás vyučující zapamatují, což vám může nesmírně pomoct.

Můžu uvést několik příkladů: Ve statistice jsem dostal pár bodíků navíc. U zkoušky z matiky jsem se nechoval zrovna fér (profesor si všimnul, že se bavím se spolusedící a něco si radíme), ale jelikož mě viděl na každé přednášce, nevyhodil mě.

Na výšce je velmi snadné, abyste byli vnímání jako pouhá položka v seznamu, či číslo. Ale pokud se snažíte, jste vnímáni jako lidské bytosti. Můžete mi věřit, tohle pomůže a sehraje to důležitou roli.

Jak si vybudovat dobré vztahy s učiteli se dozvíte v jednom z mých článků.

Je to těžší než střední, ale trošku jinak

Vysoká je bezesporu těžší než střední. Ať už se jedná o množství či složitost učiva, ale rozhodně to není nic nezvládnutelného. Velmi často se „uklidňuji“ větou: Udělaly to stovky lidí přede mnou, tak proč ne já?

Hlavní rozdíl je v přístupu k učení. Na střední škole vás pořád, jakoby někdo vodí za ručičku a říká vám, co máte dělat, co se máte naučit. Na vysoké už to tak bohužel nefunguje. Je to hlavně o samostatné práci.

Osobně mi více vyhovoval styl učení na střední, kde se pišou průběžně písemky a nikdy se toho nemusíte učit nějak zvlášť moc. I mé znalosti z oblasti efektivního učení napovídají, že je tenhle způsob efektivnější. Na druhou stranu na výšce záleží všechno na zkouškovém období. Dá se říct, že celý půlrok nemusíte vůbec nic dělat a potom zamakáte na poslední chvíli, i když tenhle postup nedoporučuji, ani ho nepoužívám.

Kdysi jsem na svém blogu možná psal rady, které jsem ani sám nepoužíval, protože jsem s tím prostě neměl zkušenost. Poslední rok se snažím dodržovat všechno, co na blogu píšu a psát mnohem více ze svých vlastních zkušeností.

Právě proto se na zkoušky neučím na poslední chvíli, třeba den nebo dva před zkouškou. Chodím na většinu přednášek a samozřejmě cvičení. Látku se snažím hned ten den krátce zopakovat (například jsem měl cvičení z matiky ve středu a ve čtvrtek jsem si příklady propočítal). Pokud je nějaká zkouška těžká, učím se na ni s dostatečným předstihem. Díky mým návykům a pravidelnému učení pro mě není zkouškové nijak extrémně náročné. Dá se říct, že maximálně krátce opakuji, ale mí vrstevníci se učí do pozdních ranních hodin (je úplně normální, že se vysokoškoláci učí do 3-4 ráno a poté jdou na zkoušku, nedoporučuji!). Učení bych si mohl udělat „horší a těžší“, ale upřímně se neženu za nejlepším prospěchem, hlavní pro mě je, abych zkoušky udělal co nejrychleji, svého volného času si vážím více, než známek.

*Chcete znát můj postup, jak se připravuji na zkoušky? Zapojte se do mého online kurzu Jak udělat každou zkoušku!

Jasně, zažil jsem zatím jenom dvě zkoušková období, ale ani jedno pro mě nebylo super náročné. Kdo ví, možná za rok se zapotím více. Zatím mám zkušenost s tím, že si zkoušky nasekám do prvního týdne, v zápočtovém týdnu odchodím veškeré možné před termíny a pak si užívám dlouhé prázdniny. Opravdu si nedělám srandu: Tenhle letní semestr nám začalo zkouškové 21.5 a já udělal poslední zkoušku 28.5 a v zimním semestru jsem měl hotovo také po týdnu zkouškového.

11 vědeckých tipů, jak se správně učit – doporučuji přečíst

Opravdu jsem se naučil pracovat se svým časem

Skutečně se snažím dodržovat rady, o kterých píšu a jít příkladem. Chodím na většinu přednášek, i když bych nemusel. Účastním se všech cvičení a nijak nespekuluji, kolik absence si mohu dovolit. A jak jsem psal výše, to co se v daný den naučím se snažím krátce zopakovat (Není to nic velkého, třeba si upravím poznámky a bez dívání se pokusím vzpomenout, co jsme probírali).

To všechno přispívá k tomu, že mám mnohem méně času, než kdysi. Donutilo mě to si vyvinout mnohem lepší plánovací dovednosti. Teprve na vysoké škole jsem začal čas striktně plánovat do časových bloků (Např. Od 9:00 do 10:30 budu psát článek, od 11:00-12:00 budu číst knihu atd.). Pořidil jsem si diář Doller, dávám si cíle pro každý měsíc, týden a píšu si denní rozvrh pro jednotlivé dny.

Navíc jsem začal brát vážněji svůj blog, protože vidím, že to má smysl. V loňském roce mi to vydělalo slušné kapesné, i když bych si vydělal více, kdybych chodil celý rok někam na brigádu. Tenhle rok je ještě lepší, na začátku července jsem vydělal tolik jako za celý minulý rok.

Žádnou “reálnou práci” ani brigádu nemám, ale můžete mi věřit, že moje stránky mi mnohdy sežerou více času, než kdybych někde pracoval a vydělal si stejný obnos peněz. Může se zdát jednoduché napsat jeden článek za týden, ale to rozhodně není všechno, co dělám. Kolem stránek se toho dá vymyslet strašně moc a pořád je co vylepšovat. Pořád můžu vylepšovat staré články, vymýšlet a psát nové produkty, teď už točit i videa a stříhat je, vymýšlet e-mail kampaně a opravovat ty stávající, starat se o stránku na fb a spravovat reklamy, neustále se musím vzdělávat, abych byl schopen zveřejňovat lepší obsah atd. atd.

V plánování jsem se za poslední rok hodně zlepšil, ale i tak vím, že je pořád co vylepšovat. Neustále prokrastinuji a úplně se nedržím svých plánů. Třeba včera jsem si zapomněl napsat plán na dnešní den. Obvykle začínám psát v 9:00, dneska jsem začal až v 10:30, prostě jsem seděl u televize a nemohl jsem se přemluvit jít napsat článek…

Jak na time management – potřebujete se zlepšit v plánování?

Nic se nezmění jen tak…

Ještě předtím, než jsem přišel na vysokou, myslel jsem si, že vysoká změní něco v mém životě. Že se prostě stane velká změna a já budu jiný člověk.

Uvedu příklad: Na střední jsem nerad mluvil o svých stránkách jakserychlenaucit.cz a měl jsem pocit, že když přijdu na vysokou, všechno se změní a rázem budu chtít lidem mluvit o svém projektu. Ale víte, jaká je skutečnost? Nic se nezměnilo a já se pořád, jako by stydím mluvit o svém projektu, protože mám pocit, že se mi někdo vysměje nebo mi bude pořád připomínat, že jsem ten chlápek, co radí jak se učit, ale přitom se občas baví na přednáškách a vůbec není tak dokonalý, jak píše ve svých článcích.

My lidé máme pořád pocit, že se něco změní, ale nic se nezmění jenom tak. Až budu na výšce, tak budu takový a makový. Až se přestěhuju, tak… Až poznám nové lidi, tak… atd… Nemůžete čekat, že se něco změní, ale změnu musíte udělat vy sami a nesmíte čekat, že změna nastane jen tak…

Proto se už teď snažím psát více o sobě a spojovat své stránky s mou osobou, proto točím videa. Řekl jsem si srát na lidi a jejich názory. Velmi mě inspirovala věta z knihy Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele:

Další záludná pravda o životě je, že nemůžeš být důležitou a život ovlivňující osobou pro některé lidi, abys zároveň nebyl trapný a směšný pro jiné. Prostě nemůžeš!

Už vím, že se něco nezmění jen tak, až poznám nové lidi, až budu někde jinde bydlet, až přečtu dalších pár knížek atd.. Vždy záleží jenom na mě! Pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte tak trochu trpět a dělat věci, které vám nejsou příjemné. A když na to přijde, myslím si, že jsem už vyřešil svůj problém: Nikdy jsem si to nepřipouštěl, ale vždy jsem se moc zajímal o to, co si o mně lidé myslí a říkají. Ale pravda je taková: Lidi stejně nezajímáte! Každý se stará v první řadě sám o sebe, lidi nezajímáte až tak moc, jak si myslíte.

Děkuji vám za přečtení článku, doufám, že se vám to líbilo a možná i inspirovalo. 🙂

Co jste se naučili první rok na výšce vy? Nebo z čeho máte na výšce největší obavy?

Sdílejte na sociálních sítích!!!Share on Facebook
Facebook
0Share on Google+
Google+
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on Tumblr
Tumblr
0

5 komentářů to “Co jsem si odnesl z prvního roku na výšce?

  • Ahoj,
    Tímhle článkem jsi mě inspiroval víc než všemi e-maily a líbí se mi, že ses konečně víc představil. Ještě kouknu na video 👀
    Díky

    • Ahoj, moc ti děkuji. Poslední dobou zjišťuji, že není vůbec na škodu se trochu otevřít. 🙂 Potom mi dej vědět, jak se video líbilo.

      • Jo v tom máš pravdu, jenže pro mě je to pořád dost těžké se otevřít…
        Video se mi líbilo, i to nové 😀

  • Pěkný článek 🙂

    Ta část s čísly v seznamu mi připomněla jeden nejmenovaný předmět… Byť na gymplu a ne na výšce, profesor ještě na konci roku po většině třídy chtěl, aby se dotyčný ozval, ať ví s kým mluví… Já jsem byla trochu jinej případ, udělala jsem si „firmu“ docela brzy… Nějak to souviselo asi s tím, že s jedním minitestem jsem se patlala na jeho vkus moc dlouho, však pak pochopil proč – já nevěděla, že očekával odpověď ve větě dvou, takže jsem mu sepsala A4, informace které jsme se neučili inclusive. A to jsem ani nechtěla být zapamatována, naopak jsem docela očekávala že to bude spíš nevýhoda, naštěstí se nestalo…

    Toho jiného systému na výšce se docela bojím… Na střední mi vyhovuje, že ve většině předmětů prostě vím, že když se naučím tohle, tohle a tamto, tak budu v pohodě a ten test napíšu, v hodinách si všechno zapisuju a to se naučit je všechno co potřebuju… Ta jistota je fajn. Nevím nevím jak to budu zvládat na výšce, kde bude hodně samostudia, a nejsem si úplně jistá jestli nám explicitně řeknou, co si máme přečíst (a jestli to bude opravdu stačit…)

    • Ahoj Terko, moc děkuji za komentář. Jsem si jistý, že to na výšce zvládneš, přihrává tomu fakt, že se zajímáš o učení a „nemáš strach“ na sobě makat. Jasně, učení bude náročnější, ale všechno se to dá zvládnout. Já se vždycky utěšuji tím, že to už přede mnou zvládlo hodně lidí, tak proč ne já. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *