Jak se nevzdat a vydržet

Taky jste už určitě s něčím někdy začali, pár týdnů to nadšeně dělali, ale pak se na to vykašlali, jelikož jste neviděli žádný pokrok nebo vás to prostě přestalo bavit. V tomhle článku se dozvíte, jak se nevzdat a vydržet u toho s čím začnete déle.

Námět pro tenhle článek mi poslal jeden můj kamarád, který opravdu u ničeho moc dlouho nevydrží. Pořád říká, jak by něco chtěl dělat, něco by se chtěl naučit, ale prvotní nadšení ho velmi brzy opustí. Pojďme si tedy říct, jak se hned nevzdat nebo se něco nevykašlat, aby můj kamarád a jemu podobní byli schopni pokročit a přiblížit se svým snům.

Tady na blogu najdete několik článků, které vás mohou inspirovat, abyste se začali učit cizí jazyky, nebo pracovali na nějaké dovednosti, či vylepšili své dosavadní schopnosti záměrným tréninkem. Ale při vaší cestě za zlepšením narazíte dříve nebo později na tyto myšlenky:

  • Je to těžší, než jsem čekal…
  • Proč to trvá tak dlouho?
  • Nikam se neposouvám!
  • Pořád nedosahuji svého cíle
  • Prostě to nedokážu! Co jsem si myslel, když jsem s tím začínal.

Tyhle myšlenky jsou naprosto přirozené, zažívá je úplně každý. Je si třeba uvědomit, že cesta za úspěchem není rovná cesta, ale spíše klikatá cesta plná ostrých zatáček, děr a nejrůznějších pastí. Jednou se posune dva kroky vpřed, potom tři kroky dozadu, následně uděláte pět kroků do boku a nakonec se posunete o čtyři vpřed. Televize a média nám ukazují jenom ty lidi, kteří uspěli a jak skvěle se mají, ale jaksi zapomenou zmínit jejich dlouhou a náročnou cestu za tímto úspěchem.

Prvním krokem, který musíte udělat, abyste se snadno nevzdali, je…

Změňte svá očekáváníjak se nevzdat

Ať už začínáte s čímkoliv: programováním, studiem jazyků, hrou na hudební nástroj, nemůžete čekat, že se něco naučíte okamžitě. Všichni máme ve své mysli bujné představy toho, jaké to bude, až se něco dokonale naučíme. Ale když s něčím začínáte, jste této představě na hony vzdálení a neměli byste ji nechat, aby vás demotivovala.

Těm nejlepším trvá i 10 000 hodin než dosáhnout ve svém oboru statutu experta. Nebuďte na sebe naštvaní, když po 20 hodinách tréninku nezvládnete to, co oni. Kdykoliv něco děláte, musíte se smířit s tím, že nic se nezmění hned.

Obzvláště počátky bývají velmi složité. Změny v našem mozku se totiž projeví až za 8 týdnů tréninku! Považujte to za jakýsi váš milník. Dejte všemu s čím začínáte alespoň na pár týdnů šanci a nic od sebe neočekávejte, prostě na sobě pracujte.

Úspěch ani zlepšení nepřichází jen tak zničehonic, záleží na vaší vytrvalosti. Každá menší blbost, kterou se učíte je běh na dlouhou trať, i když se učíte něco tak malého jako žonglování, nečekejte, že se to naučíte za jedno odpoledne.

Ze začátku vám doporučuji, abyste se vykašlali na nějaké vzory. Mějte v hlavě nějaký konkrétní cíl toho, co byste chtěli dosáhnout (např. umět španělštinu na úrovni B1 a znát x slov), ale při samotném tréninku se vždy zaměřujte na samotný proces. Do svého diáře si pište, že budete tréninku věnovat tolik a tolik času, bez ohledu na to, co všechno se stihnete nebo nestihnete naučit.

Je nezbytné, abyste věřili tomu, že se můžete zlepšit. Povzbuzujte se každým drobným pokrokem, naše mysl (ta část mysli nazývána slon, více o tom níže) miluje, když vidí, že se zlepšujeme.

Neočekávejte od sebe zázraky, buďte trpěliví. Jak se říká: No pain no gain!

Zaměřte se na proces – doporučuji přečíst

Co vás to bude stát, když…

Jakmile někdo začíná například s dietou a dostane chuť na nějaké nezdravé jídlo, jeho mozek začne přicházet s výmluvami: vždyť tuhle dietu vlastně držet nechceš, pro jednou ti to neuškodí, zítra budeš jíst jedině zdravě, však nejsi až tak tlustý/á. Mozek je opravdu ve vymlouvání skvělý, nakonec vás podobné výmluvy dokážou podkopat a se svým nově odstartovaným návykem velmi rychle skončíte.

Je potřeba, abyste si ideálně každý den připomínali, proč to děláte. Takhle budete schopni eliminovat výmluvy svého podvědomí, abyste u svého návyku vydrželi déle.

Může to vypadat třeba takhle:

  • Když nebudu držet dietu, budu tlustý a to nechci. Chci mít pěkné tělo a cítit se dobře.
  • Když se nebudu učit cizí jazyk, nikdy nezískám dobrou práci a nebudu moct jet na dovolenou bez cestovky
  • Když nebudu trénovat hru na kytaru, nezlepším se, ale přece toužím potom, abych si mohl jednoho dne zahrát své oblíbené písničky a zpívat si je.

Tohle si můžete říkat, abyste se udrželi na správné cestě. Jednoduše si řekněte, co vás to bude stát, když svého cíle nedosáhnete. Vězte, jaké jsou náklady toho, když se vám to nepovede. Vytáhněte ty myšlenky na povrch. Taky pomůže, když si budete připomínat, že je váš mozek lenoch a neustále se vás snaží přesvědčit, abyste nic produktivního nedělali.

Nastavujte si malinké milníky

Už víte, že jakmile s něčím začínáme, máme obrovská očekávání. Těch se musíme zbavit a namísto nich zařadit malinké milníky, které nás budou motivovat.

Když pro ilustraci začínáte s cizím jazykem, je nepředstavitelné, že se zvládnete plynně bavit s rodilým mluvčím a sledovat filmy bez titulků. Pokud byste měli tenhle cíl v hlavě, po pár hodinách vás to bude demotivovat. Ale když v hlavě nemáte velký cíl, ale nějaký malý milník, který jste schopni dosáhnout, udrží vás to v tahu (např. naučit se pozdravy).

Svůj velký cíl si rozdělte na malinké cíle, které se dají splnit. Můžete si je vypsat na papír a postupně si je odškrtávat. Ani tak často nedojde k rozhodovací paralýze, když víte, co přesně máte dělat (Řečeno lidsky: Nebudete tak moc prokrastinovat). Také nás motivuje viditelný pokrok, který pramení z malých cílů, na svém papírku uvidíte, jak vám přibývají fajfky u splněných milníků.

Učíte se na kytaru? Vaše mini milníky mohou být zahrání jednotlivých not atd… Začínáte s cizím jazykem, milníkem mohou být slovíčka z různých kategorií (cestování, dům, rodina, zvířata…)

Klam přeživšíchjak se nevzdat

V článku musím zmínit i jedno kognitivní zkreslení, se kterým se při honbě za naučením se jakékoliv dovednosti setkáte, klam přeživších.

Wikipedie tento klam definuje takto: je logický klam, založený na vyšší viditelnosti těch, kteří „přežili“ určitý proces.

Jak se to vztahuje k nevzdávání se? Každý člověk je unikát a nebude vám fungovat přesně to, co lidem, kteří uspěli v tom, co děláte. Když vidíte, že někdo uspěl a způsob, jakým se mu to povedlo, můžete si myslet, že se jedná o zaručený recept. Ale pozor! Vy vidíte jenom ten jeho úspěch, jelikož “přežil” nějaký proces (viz definice), ale už nevidíte tisíce dalších lidí, kteří udělali to stejné, ale i tak neuspěli (“nepřežili”, takže nejsou viditelní).

Nesnažte se nutně napodobovat proces lidí, kteří jsou úspěšní v tom, co děláte, vůbec vám to nemusí zabrat. Navíc, pokud se podobného procesu budete držet, mnohem snadněji se vzdáte. Budete si totiž říkat, že ten a ten to udělal přesně takhle a uspěl, ale vy se prostě nejste schopni posunout vpřed.

Motivační sázka

Vydržet u něčeho déle vám pomůže i sázka. Americký bloger Thomas Frank pociťoval, že nečte tak moc, jak by měl, tak se vsadil se svým kamarádem, že musí každý den přečíst 25 stránek, jinak mu dluží určitý obnos peněz. Tohle Thomase motivovalo a pár měsíců poctivě četl, což výrazně katapultovalo jeho produktivitu.

Podobné sázky doporučuji i vám. Domluvte se svým dobrým kamarádem, kamarádkou a vsaďte se. Sázka musí být koncipovaná tak, abyste mohli prohrát jedině vy a váš kamarád nic neriskoval (Když nebudu číst, dostaneš 100 Kč, ale když budu číst, nic mi dávat nemusíš).

Svou sázku vymyslete tak, aby byla dostatečně náročná, ale ne nemožná. 25 stránek je dobrý příklad, není to hodně, ale taky to není málo. Kdybyste se vsadili, že musíte každý den trénovat 2 hodiny na piano, nebylo by to moc rozumné…

Samosebou musíte být upřímní, aby to dávalo smysl a mělo nějaký motivační efekt. Právě proto se vsaďte s dobrým kamarádem. Osobně bych se nerad vsázel se špatným kamarádem, nutilo by mě to lhát, abych zrovna jemu nemusel dávat prachy, kdyby se jednalo o dobrého kamaráda, neměl bych s tím takový problém.

2 způsoby myšlení

Věděli jste, že nemáme jenom jedno myšlení, ale dva? Uvažujeme racionálně a emočně. Emoční část si můžeme představit jako velkého neohrabaného slona, který touží po okamžitém uspokojení. Racionální část představuje jezdec, který slona usměrňuje a je schopen obětovat okamžité potěšení pro dlouhodobé dobro. Jak si ale dovedete představit, jezdec je mnohem slabší než slon a pokud nemá jezdec dostatek síly, nemůže slonovo chování nijak ovlivnit.

Jezdec je i někdo, kdo chce dělat něco produktivního a touží, abyste se nevzdali. Naopak slon se chce mít dobře tady a teď, neuvědomuje si, že musí obětovat současné potěšení pro nějaký dlouhodobý zisk.

Jak už víte, jezdec nemá nekonečné množství síly a dokáže se v průběhu dne velmi snadno vyčerpat (vyčerpává se vždy, když musí slona usměrňovat). Z toho zjištění vychází to, že svým koníčkům, u kterých chcete vydržet se musíte věnovat hned na začátku dne. Váš jezdec má ještě dostatek síly, aby jezdce přemluvil jít tam kam chce (například trénovat na kytaru, učit se cizí jazyk, programovat, psát článek).

Pokud se těmto produktivním návykům věnujete až večer, je velmi pravděpodobné, že váš slon vyhraje pomyslný souboj s jezdcem a bude dělat to, co je mu v danou chvíli příjemné (sledování tv, surfování na internetu, chatování), namísto toho, abyste se věnovali produktivnímu návyku.

Jak se k čemukoliv efektivně přinutit vám pomůže můj článek o PLÁNOVÁNÍ.

Neměl bych se na to opravdu vykašlat?

Je sice hezké, že se nechcete vzdát, ale někdy je to nejlepší, co můžete udělat. Přednedávnem jsem se vykašlal na učení španělštiny a myslím, že jsem udělal dobře.

Učení se jazyků je určitě skvělá věc, která nás obohacuje, ale na druhou stranu to stojí celkem dost času, který mohu věnovat něčemu jinému. Tak nějak jsem si uvědomil, že pozitivní návyky (jako třeba učení jazyků) vás může paradoxně oddálit od větších a důležitějších cílů. V mém případě jsem jazykům věnoval moc času, který bych mohl věnovat něčemu pro mě smysluplnějšímu, třeba psaní nebo tvorbě videí, to jsou věci, na kterých teď nejvíce záleží a mají největší dopad.

To je tedy první důvod, proč byste se měli na něco vykašlat: oddaluje vás to od větších cílů.

Druhým takovým důvodem může být vaše proč. Upřímně se sami sebe zeptejte, proč danou věc chcete dělat, nebo umět. Mnoho lidí, když s něčím začnou, jsou pouze “zamilovaní do konečné představy”, ale samotná činnost je žádným způsobem netáhne.

Typickým příkladem jsou lidi, kteří chtějí být hudebníci. Představují si, že budou slavní, bohatí a vyprodávat stadióny. Jsou zamilovaní do konečné představy. Ale pokud chcete být v něčem úspěšní, musíte si zamilovat i samotný proces. Být hudebníkem totiž znamená, že se budete muset hodně trápit, cvičit, skládat hudbu, shánět lidi do kapely atd. Ptejte se, jestli opravdu milujete tento proces a chcete ho podstoupit.

Nebo lidé, kteří touží umět programovat si představují, že budou jako hackeři z filmu. Ale kdoví, jestli milují skutečný proces, tvorbu kódu, řešení potíží a dlouhé hodiny soustředění.

Líbí se vám jenom konečná představa nebo víte, co daná činnost obnáší, a to vás naplňuje?

Závěrem

A tohle byly techniky, které vám pomohou, jak se nevzdat u prvního nezdaru. Pamatujte, že váš mozek je plastický a může se změnit, jenom nemějte přehnaná očekávání a smiřte se s tím, že zlepšení nepřijde hned. Řekněte si, co vás bude stát, když svého cíle nedosáhnete. Svůj velký cíl si rozdělte na malinkaté milníky, které vás budou motivovat. S pozitivními návyky začínejte hned ráno, dokud máte dostatek silné vůle. Sami sebe se zeptejte, jestli vás daný návyk neoddaluje od větších a důležitějších cílů, nebo jestli náhodou nejste zamilováni pouze do konečné představy, ale samotný proces vás nebaví.

Děkuji vám za přečtení článku a doufám, že vám rady skutečně pomohou nebo vás alespoň inspirují.

Jak se správně učit se dozvíte v mé e-knize Jak se efektivně učit nejen do školy.

Sdílejte na sociálních sítích!!!Share on Facebook
Facebook
0Share on Google+
Google+
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on Tumblr
Tumblr
0

3 komentáře to “Jak se nevzdat a vydržet

  • Teď docela přemýšlím nad jednou challenge ze začátku roku, která padla… Rozhodla jsem se že si musím zlepšit slovní zásobu v angličtině, naučit se nová slovíčka a významy a ujistit se že ty, co umím doteď, umím pořádně. A tak jsem si přísahala, že se naučím slovník. Tehdy jsem počítala s tím že na to mám prakticky dva roky než budu dělat CAE, takže to vyšlo dvě stránky projít za den. To vypadalo v pohodě, že toho není moc. Tak jsem to dělala, ale pak přišly dny kdy jsem na to nestihla skoro ani sáhnou, uvědomila jsem si že 2 stránky projít (přepoznámkovat si je svým stylem do sešitu, vynechat slovíčka co je evidentní že je nikdy nepoužiju, porovnat s internetem jestli tam není ještě nějaký význam o kterém slovník mlčí) trvá 4 hodiny a to je jednoduše neúnosné. Přežila jsem tak týden. Pak následovaly dva měsíce povětšinou co den, to rest, a tu a tam jsem k tomu sedla… Tudy cesta nevedla.

    Pak jsem challenge změnila, vytiskla jsem si 40 stránek phrasal verbs z jedné učebnice a řekla jsem si že se je začnu učit. Denní činnost obnášela přenést si celou jednu stránku do Anki (asi 1 hodina) a pak to projet dokud mi žádné nezbude. Jenže po pár dnech tam těch slovíček bylo prostě nechutně moc a už to nešlo celý projet, k některým jsem se nedostávala… Tak jsem pozastavila přidávání nových. Teď už jsem to jakžtakž zopakovala, naučila se, znormalizovala počty „Due“, ale nemůžu se dokopat přepsat další stránky – bo se bojím že to pojede stejným stylem a zas to jednoho dne pěkně přeteče.

    Takže jsem dorazila ke křižovatce, která je zároveň mrtvým bodem – nemůžu vymyslet, co dál přesně dělat, ale zároveň se nechci do ničeho pouštět aniž bych to měla promyšlené, po těch zkušenostech… Takže jsem se zasekla na jednom místě. A abych něco dělala, koukám na filmy, čtu knížky, ale pořád mám pocit že je tam ta slovní zásoba omezená…

    • S těmi slovíčky se to opravdu nesmí přehánět. Věř mi, že ty CAE dali lidé i bez toho, aby se nazpaměť učili celý slovník. Ani rodilí mluvčí neví, co znamená každé slovíčko ze slovníku. Vlastně jsem před rokem nebo dvěma měl podobný problém. S angličtinou jsem to hodně přeháněl, do Anki jsem ukládal až moc slov, měl jsem jich tam snad 3600, ale opakování bylo opravdu neúnosné, každý den opakování 100 kartiček, plus přidávání nových a jejich následné opakování. Potom jsem si ale uvědomil, že abych si byl schopen přečíst knížku, domluvit se a třeba udělat i nějaký ten jazykový test, nemusím umět každé slovo! Věty se dají i tak pochopit z kontextu a nepotřebuji umět psát vědecké texty atd., abych musel ovládat úplně všechno.

Trackbacks & Pings

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *