Přestaňte si dávat cíle! Je to cesta do pekel. Zaměřte se na proces!

Vsadím se, že jste se už někdy sami sebe ptali: Jak být v životě doopravdy úspěšný/á? Když se za odpovědí začnete pídit na internetu, v knihách osobního rozvoje, budete stále častěji narážet na jednu frázi: stanovte si cíle. Nebo: Zaměřte svou pozornost na obrovské cíle, váš mozek to k nim potáhne a budete úspěšní. V ezoterických publikacích se dokonce dozvíte, že celý vesmír se spojí, aby uskutečnil vaše cíle.

Bohužel jsem toho názoru, že je tahle myšlenka toxická. Stanovování cílů je špatné! V nadpisu článku tvrdím, že je to cesta pekel, tak špatné to není, ale existují lepší cesty, jak se doopravdy stát úspěšnými.

V článku se dozvíte, proč jsou cíle špatné a co byste měli dělat místo nich, abyste byli šťastní a úspěšní.

Lidé, kteří si neustále stanovují cíle, očekávají, že budou šťastní až jich dosáhnou. Ale důležité je, abyste si užívali i samotnou cestu za cílem. Někteří se až moc upínají na výsledky a jsou pořád nespokojeni. Krásně to shrnul expert na lidské chování píšící pro Guardian Oliver Burkeman:

Když přistupujete k životu jako k sérii milníků, které musíte zdolat, jste pořád ve stavu „skoro neustálého neúspěchu“. Skoro vždycky, podle definice, nejste tam, kde jste si stanovili, že podle svého cíle máte být. A jestli svůj cíl splníte, zjistíte, že jste ztratili všechno pro co jste žili a co vám dávalo smysl – takže si stanovíte nový milník, cíl a začnete znovu.

Proč jsou cíle špatné?

Z krátkého citátu můžete vyvodit, proč jsou cíle špatné. Jsme neustále nespokojeni a pořád se za něčím ženeme, je toho však ještě mnohem více.

Nikdy nejsme spokojeni

Asi to všichni znáte, po něčem nesmírně toužíte, jako příklad můžu uvést Iphone X, opravdu si ten telefon chcete moc koupit. Máte pocit, že vás to udělá šťastnějšími. Když nakonec posbíráte peníze a telefon si koupíte, máte ohromnou radost. Ale za pár dnů tahle radost vyprchá. Tomuto fenoménu se říká hédonická adaptace. V jedné větě je to krásně shrnuto na wikipedii: Člověk si při dosažení předem vytyčeného cíle rychle zvykne, adaptuje se a událost sama o sobě přestane vytvářet další pozitivní či negativní emoce.

Hédonická adaptace neplatí jenom tehdy, když po něčem toužíme a pak si to koupíme. Je přítomná úplně všude a hlavně u cílů. Máte cíl vydělávat 50 tisíc měsíčně? Za cílem si tvrdě jdete, snažíte se, pracujete, jste pod neustálým tlakem. Cíle nakonec dosáhnete, máte na chvíli radost, ale přestane vám to stačit (adaptujete se) a musíte si stanovit další cíl, abyste se znovu po dosažení cíle hnali za dalším.

Cíle nás dostávají do nekonečného koloběhu, kdy vlastně nikdy nejsme spokojeni. Cesta za splněním cíle je dlouhá a náročná, ale následná radost je pomíjivá.

Vlastně existují jenom dvě možnosti, které mohou nastat, když se ženeme za cíli. Buď jsme zklamaní, že jsme cíle nedosáhli, nebo si na chvíli užijeme dosáhnutí cíle, ale potom budeme zklamaní, že dosažení cíle vlastně nebylo tak super, jak jsme čekali. Stanovíme si tak další cíl…

Nové cíle si vždy dáváme s vírou toho, že je to už náš „poslední cíl“, který nám zajistí štěstí a pohodu. Ale bohužel se tak nikdy nestane.

Jak si plánovat svůj čas s motivačním diářem Doller se dozvíte v článku v odkazu

Můžete kompletně ztratit motivaci

Stanovování cílů a nejrůznějších milníků nás může připravit o veškerou motivaci. Rád bych to ilustroval na příkladu amerického dálkaře Boba Beamona.

Už od mala byl Bob talentované dítě, které vynikalo ve sportu. Neustále se hecoval cíli: vyhrát školní kolo, vyhrát státní závody atd. Jeho hlavním cílem, jako většiny sportovců, bylo získat zlato z olympiády a překonat rekordy. V roce 1968 se kvalifikoval na olympijské hry do Mexika, kde byl považován za velkého favorita.

V kvalifikaci měl velké problémy. Byl nesmírně nervózní, protože byl svazován jak očekáváním všech okolo, tak i svými cíli. Před třetím posledním pokusem mu poradil jeho starší kolega, ať se uvolní a skočí na jistotu. Naštěstí se mu podařilo kvalifikovat.

Bob cítil tlak, proto se večer před závodem uvolnil nějakým tím alkoholem. Potom ho čekal jeho velký závod. Hned prvním pokusem překonal světový rekord ve skoku do dálky, skočil neuvěřitelných 890 cm, rekord překonal o 55 cm. Jednalo se o mimořádný skok a po dlouhá desetiletí se mu nikdo ani nepřiblížil. Do dnes je jeho skok považován za jeden z nejlepších výkonu v atletice.

Když doskočil, elektrické zařízení nedokázalo skok změřit. Až po půlhodině, když rozhodčí našli normální metr pokus změřili.

Bob Beamon tehdy v Mexiku 1968 dosáhl všeho, po čem toužil. Ale v ten den vlastně skončila i jeho kariéra. Trochu závodil ještě v roce 1969, ale svým výkonům se nepřiblížil, ztratil veškerou motivaci závodit. Asi byste čekali, že byl po vítězství super šťastný, ale ani to není pravda. Bob Beamon se v podstatě ani na stupních vítězů neradoval, měl pocit, že už je konec, protože nemůže nic dalšího překonat. Už si jednoduše nemůže stanovit žádný cíl. Ani po letech nemluví o olympiádě v Mexiku s nadšením.

Cíle mohou zbortit celou vaši motivaci. Je to začarovaný kruh, když do něho vstoupíte není cesty ven. Nedosáhnete cíle, jste zklamaní, dosáhnete cíle a jste zklamaní, že to není takové jako jste čekali, stejně jako Bob Beamon.

Jak se motivovat k učení – pár tipů pro motivaci

Jsme netrpěliví

Nejprve je růst pomalý, skoro není znatelný. Ale když vydržíte, vystřelíte nahoru.

Lidé, kteří si stanovují cíle jsou velmi často netrpěliví. Čekají, že se úspěch dostaví ze dne na den, jenom tak. Ale tohle není nikdy pravda.

Úplně všichni, co dokázali něco velkého to nezvládli přes noc, prostě na sobě pracovali, den co den. A úspěch se postupně dostavoval. Mohl bych to přirovnat k exponenciální funkci. Nejprve musíte hodně pracovat, vidíte jenom malý pokrok, ale pokud se snažíte, vystřelíte raketovou rychlostí nahoru.

Mnoho lidí, kteří jsou hnáni cíli nejsou ochotni makat, protože chtějí vidět výsledky okamžitě.

Je to kontraproduktivní

Samotné stanovení cíle nás vlastně oddálí jeho dosažení. Možná se vám to zdá jako blbost, ale je to tak. Svých cílů dosáhnete rychleji, pokud se za žádnými neženete.

Soustředění na výsledky nás svazuje a zhoršuje naše dovednosti.

Už víte, že stanování cílů není zrovna nejrozumnější cestou k úspěšnému životu. Co tedy dělat, abychom se v životě posouvali vpřed a zároveň byli šťastní?

Řešením jsou procesy…

Zaměřte se na proces!

Ode dneška se přestaňte honit za nejrůznějšími milníky a raději se zaměřte na proces. Právě to vám dovolí být šťastnými i na cestě. Nebudete zklamaní a mnohem rychleji vybudujete tížené dovednosti.

Uvedu na jednoduchých příkladech:

Chci se živit zpěvem – tradiční cíl – chci vyprodat největší halu v Česku. Cíl zaměřený na proces – každý den budu trénovat zpívání a psaní písniček.

Dobrý prospěch ve škole – tradiční cíl – chci prospěchové stipendium. Cíl zaměřený na proces – budu se pravidelně učit s využitím technik efektivního učení.

Cítíte ten rozdíl? Představte si to v reálném životě. Nějaká nadějná zpěvačka, která bude den co den trénovat a psát texty, dosáhne úspěchu mnohem pravděpodobněji, než nějaká zasněná holka, která chce vyprodat halu v Česku. Navíc si bude užívat i samotný proces.

Na proces je zaměřených mnoho úspěšných lidí, například režisér Christopher Nolan. Určitě znáte jeho filmy Inception (Počátek), Interstellar nebo nejnovější Dunkirk. Ten v jednom rozhovoru řekl tohle:

Co jsem se naučil velmi brzy a jsem za tu lekci rád, že filmy můžu dělat jenom pro samotný proces dělání filmů. Vyprávět zajímavý příběh, jenom pro samotný proces vyprávění příběhu, ne proto, abych získal zlatou hvězdu na chodníku slávy. Musíte vstoupit do toho světa, kdy děláte jenom to, co chcete dělat pro samotné uspokojení – Christopher Nolan Inception, Interstellar, Dunkirk

Většina z vás už slyšela rčení: Dělej, co tě baví a peníze přijdou samy. Kompletně s tímhle tvrzením nesouhlasím, ale něco na něm je.

Prostě pracujte na svých dovednostech, den co den se zlepšujte v tom, co děláte. Na cestě za svými sny budete mnohem šťastnější a v činnosti, které se věnujete lepší. Samotný cíl často ani nepotřebujeme, protože ještě doopravdy nevíme, co chceme dělat. Vyrazte na cestu a nechte se dovést tam, kde vám to dobře půjde a bude vás to bavit.

Dalším skvělým příkladem zaměření na proces může být naše Ester Ledecká, která v tomhle rozhovoru nehovoří, jak ji k vítězství hnala myšlenka zlaté medaile, ale spíše vytříbené procesy… (úryvek má cca 20 vteřin)

https://youtu.be/HM-tMSZFgUg?t=18m49s

Jak na štěstí?

Z první části článku víte, že hlavním důvodem, proč nás cíle nedělají šťastnými je hédonická adaptace. Prostě si rychle zvykneme na to, že uspějeme a pak už z toho nemáme radost. Na wikipedii je i krásná rada, jak překonat hédonickou adaptaci:

Nestanovujte si stále větší a větší cíle. Raději hledejte vnitřní motivaci a smysl vašeho konání. Mějte svou osobní vizi, která odpoví na otázku, čemu byste chtěli ideálně věnovat čas svého života.

A myslím, že tahle rada jde ruku v ruce s tím, co zde píšu. Čemu chcete věnovat čas svého života vy?

Procesy nás skutečně dělají šťastnými, je to dokázáno i vědecky. V experimentu dostala skupina lidí pagery. Jakmile se ozvalo pípnutí, měli účastníci experimentu uvést, jak se cítí a co dělají. Když lidé nic nedělali a pouze lenošili, nebyli tak šťastní, jako když byli plně ponořeni do nějakého procesu. Klíčem ke štěstí je tedy ve velké míře, abyste našli něco, co vám připadá smysluplné a v dlouhých nerušených časových blocích se tomu věnovali.

Návyky dělají úspěšné lidi

Říká se to snadno: Začleňte do svého života procesy, budete šťastní a úspěšní. Mnohem hůře se to zavádí do praxe.

K tomu, abyste se procesu věnovali pravidelně potřebujete návyk. Budování návyků může zabrat opravdu dost času, z jednoho výzkumu vyplývá, že to průměrně trvá 66 dnů. Některé méně mentálně náročné činnosti proměníte v návyk za pár dnů, ale těžké úkoly se stanou návykem za ještě delší dobu.

Při budování návyku na sebe nesmíte spěchat. Naše mysl nedokáže vnímat budoucnost a jaksi si neuvědomujeme, co je pro nás dobré. Nejraději bychom celé dny seděli před televizí a ládovali se chipsy. Právě proto je velmi obtížné vybudovat návyk, jelikož musíte využívat pevnou vůli. Mozku se nechce a sebemenší úkol ho může zastrašit.

Pokud chcete začít pravidelně blogovat a vybudovat si návyk pravidelného psaní, nemůžete si říct, že každý den napíšete tisíc slov. To by vaši mysl vystrašilo a návyk byste nikdy nevybudovali. Ze začátku na sebe musíte pomalu, abyste svou mysl nevystrašili. Například: Každý den budu 5 minut psát (Cíl zaměřený na proces). Tento návyk je tak malinký, že vaši mysl nezastraší a k pravidelnému psaní se donutíte.

Není až takový problém vytvořit nový návyk nebo zlozvyk, náš mozek je plastický a je schopen si za poměrně krátkou dobu vytvořit nová spojení. Mnohem složitější je se nějakého návyku, či zlozvyku kompletně zbavit. Ale každý návyk jde nahradit! Jestliže se chcete přinutit k dělání něčeho nového (např. psaní, trénování určité dovednosti), vyměňte tuhle činnost se zlozvykem. Jak to myslím?

Všechny zlozvyky i návyky mají tři fáze: spouštěč, samotnou činnost a odměnu. Nový návyk nejlépe vybudujete tím, že zachováte fázi spouštěče a odměny a vyměníte pouhou činnost. Uveďme si příklad:

Pokaždé, když přijdete ze školy (spouštěč), jdete hodinu na počítač, na kterém nic pořádného neděláte (činnost – zlozvyk), potom si dáte jídlo (odměna). Hypoteticky je vaším cílem psát dobrý blog, proto zachovejte spouštěč i odměnu: Když přijdete ze školy (spouštěč), budute chvíli psát (nový návyk) a potom si dáte jídlo (odměna).

Pozitivní návyky do svého života začleňujte jeden po druhém. Nesmíte na sebe spěchat. Začínejte pomalu a krůček po krůčku se budete přibližovat cílům, které jsem vám zakázal si stanovovat.

Doufám, že se vám tento článek líbil a chápete, že stanování cílů není zrovna nejrozumnější řešení, pokud chcete být skutečně šťastní a zároveň úspěšní. Cíle nás svazují a díky nim jsme neustále na hraně neúspěchu, což vede k frustraci. Mnohem účinnější je se zaměřit na proces, snažit se na sobě pořád pracovat a „čekat, kam vás vítr zavane“. Cíle zaměřené na proces přinášejí výsledky rychleji. V poslední části článku jsme si řekli něco o návycích, které z vás udělají mašinu na úspěch.

Mějte se hezky a pokud se vám líbila myšlenka tohoto článku, sdílejte ho.