fbpx

Co dělám, když se mi nic nechce, abych byl znovu produktivní?!

Video a článek mají téměř identický odkaz. Článek jsem zde přidal především proto, abyste si mohli obsah rychleji pročíst, najít to, co si chcete připomenout a samozřejmě pro ty z vás, kterým se líbí můj obsah, ale nemají rádi moje videa.

V poslední době jsem na blog nepřispíval, ať už proto, že jsem byl buď líný, nemocný, měl toho hodně do školy… Vím, to všechno jsou jenom výmluvy a dneska bych to rád napravil. Sepíšu zde svůj návod na to: co dělat, když se vám nic nechce, abyste byli znovu produktivní.

Tento pocit jsem v poslední době hodně často zažíval a zažívám ho i teď při psaní tohoto článku. Je ale nezbytné, abychom se dokopali k užitečné práci i tehdy, když se nám nechce. Dle mého nejsme tak dobří jako v naše nejlepší dny, ale tak dobří jako v ty nejhorší.

Možná se teď, ptáte: Proč bych si měl číst článek člověka, který je taky lenoch a píše o tom: co dělat, když se mu nic nechce. Věc se má tak, že nejsem lenoch pořád, vlastně bych řekl, že jsem poměrně pracovitý člověk, ale myslím, že čas od času si každý prochází menší nebo větší existenční krizi. I já jich už pár měl a vždycky jsem se z nich dostal. V článku s vámi podělím o několik základních tipů, které mi vždycky pomohly získat zpět chuť proto, abych byl produktivní, a ne jenom obnovoval sociální sítě a sledoval seriály.

Nevím, jak to máte vy, ale když lenoším a nic nedělám, tak si to pak hrozně vyčítám. Dá se říct, že když neodvedu žádnou smysluplnou práci, jako by uvnitř umírám. Mluvím o sobě jako o lenochovi, ale když se na to podívám s nadhledem, zase tak hrozný jsem v poslední době nebyl. V květnu jsem se učil ke zkouškám a všechny jsem je zvládnul k 27.5. Zkouškové nám začalo 20. května, navíc jsem získal druhé nejvyšší prospěchové stipendium. Následně jsem si řekl, že nebudu týden nic dělat a jenom si odpočinu a další týden jsem odjel na výlet do Londýna, ale i tak mám výčitky, že jsem toho v poslední době moc neudělal, hlavně co se týče videí na youtube a mého blogu jakserychlenaucit.cz.

Úvod byl už dostatečně dlouhý, pojďme na praktické tipy.

Ještě více zpomalte!jak se správně učit

Často toho chceme udělat hrozně moc. Pro ilustraci uvedu nějaké svoje příklady: chcete natočit video, napsat článek, opravit staré články, vytvořit novou e-mailovou sekvenci, optimalizovat reklamy a tisíc dalších věcí. Ale musíme si uvědomit, že nemůžeme stihnout všechno najednou!

Vědomí toho, že je jsou před námi stovky úkolů, které musíme udělat, nás zastraší. A následkem toho jsme ještě více neproduktivní, je to začarovaný kruh.

Osobně jsem v takových momentech hrozně roztěkaný, u ničeho nevydržím dlouho a moje jinak skvělá koncentrace je k ničemu.

Když se vám nic nechce, zastavte, odpojte se od internetu a vezměte si tužku a papír. Sedněte si na nějaké klidné místo a dostaňte všechny vaše myšlenky, úkoly, cíle na papír. Je to směšně jednoduché, ale pouze tahle snadná činnost vás nesmírně zbaví tlaku, úzkosti a dovolí vám získat nadhled, který tak potřebujete.

Když jsem přiletěl z Londýna, nic se mi nechtělo dělat, a to hlavně proto, že jsem nevěděl čím začít a když už jsem s něčím začal, nevydržel jsem u toho dlouho a skočil jsem po něčem novém. V konečném důsledku jsem neudělal téměř nic. To mě donutilo, abych se “profackal”, vzal si A4 papíru, zavřel se do pokoje a vypsal si všechny úkoly, nebo jak tomu říkám: bojový plán.

Teď už mám bojový plán vypsaný, možná máte už něco podobného i vy, ale jak se donutit ty úkoly jeden po druhém odškrtávat?

Oklamání podvědomí

Když si procházíte neproduktivním obdobím, většinou ztratíte svoje návyky, svou rutinu, no a ta se velmi těžko buduje nanovo. Musíte být strategičtí. Nejdůležitější je, abyste začali pomalu a nenakládali si příliš velkou nálož úkolu.

Náš mozek se nechá velmi rychle zastrašit a místo toho, aby něco udělal, raději ustrne a prokrastinuje. Pokud před sebe postavíte velké množství úkolů, mozek zastrašíte. Když začínáte s produktivitou, jděte na to pozvolna, dejte si jenom pár úkolů, mělo by to být až směšně jednoduché. Vaším cílem je povzbudit své sebevědomí a dokázat si, že jste schopni udělat alespoň něco.

Uvedu příklad, vrátili jste se z nějaké dvoutýdenní dovolené a nic se vám nechce dělat. Předtím jste byli zvyklí pravidelně běhat 10 km, momentálně vás k běhání nedonutí ani člověk s brokovnicí. Obrovskou chybou by bylo, kdybyste se nutili rovnou uběhnout 10 km. Teď je důležité znova, pomalu vybudovat vaši rutinu a chuť začít běhat, nejlepší by bylo, kdybyste se jenom oblékli do běžeckého a šli se projít. Takhle to dělejte pár dnů a uvidíte, že za chvíli budete mít sami chuť sportovat.

Nabídnu vám ještě můj osobní příklad: jsem zvyklý za den přečíst klidně 50 a více stránek. Teď se mi ovšem moc nechce, proto si říkám, že knihu jenom otevřu a přečtu si pár vět a uvidím, jak mě to bude bavit. Nevytyčuji si cíl, který pro měl byl samozřejmostí před několika měsíci.

Nejhorší je vždycky začít, a to se vám nepovede, pokud před sebe postavíte velký úkol. Když si nastavíte směšně jednoduchý úkol, zvyšujete své šance. Jakmile začnete je velmi pravděpodobné, že svůj původní cíl překonáte.

V mozku nám fungují dvě takové osobnosti: slon, který je líný a řídí se emocemi a pak je tu jezdec, který je racionální. Jezdec dokáže slona usměrňovat, ale ne vždycky se mu to povede. Pokud před slona postavíte velkou překážku, například uběhnout rovnou 10 km, ani jezdec (racionální já ho neukočíruje) a raději ustrne a bude prokrastinovat.

Jak vybudovat návyk – v článku se více rozepisuji o slonovi a jezdci.

Slona k práci můžete k práci přesvědčit několika způsoby třeba tak že mu ukážete, čeho jste již dříve dosáhli. Když vidíme progres je mnohem snazší provést akci. Lidé například častěji darují na charitu, když vidí, že se vysbíralo již 80 % částky, naopak daleko méně daruji, když se vybralo pouze 5 %.

Další příklad nám nabídnou obézní americké uklízečky, na kterých byl proveden menší experiment. Jedné skupině uklízeček řekli, že cvičení, chození do posilovny, běhání je nezbytné pro spalování tuků. Druhé skupině řekli něco podobného, ale dodali, že ony už mají dostatek pohybu díky charakteru své práce. Uklízečky se přece musí neustále pohybovat, ohýbat atd… Po několika měsících uklízečky z obou skupin zvážili a jasně vyšlo najevo, že více zhubla druhá skupinka, která si uvědomila, že už jenom díky samotné práci můžou zhubnout. Druhá skupinka si uvědomovala svůj progres. Naopak první skupinka byla zastrašená tím, že aby zhubla musela by se věnovat další fyzické aktivitě i po práci a to by bylo vysilující. Vidíte, často je to jenom v hlavě!

Timeboxing – časové plánování

Je to něco, čemu se věnuju již dlouhou dobu, když nemám časový harmonogram, jsem ztracený a nevím, do čeho píchnout. Navíc neproduktivní, vesměs mě to pak nutí dělat věci, které jsou nedůležité, a ne moc naléhavé. Naopak, když mám přesný časový plán, pracuji strategicky v souladu se svým biorytmem, malé a nepodstatné úkoly shlukuji dohromady a vždy si najdu dostatek času pro priority.

Jak si plánuji svůj čas v diáři Doller – v článku popisuji můj timeboxing systém

Není to robotské, ani nekreativní. Poskytne vám to nadhled a umožní, abyste sami rozhodli o tom, jak budete trávit svůj čas.

Timeboxing vypadá nějak takhle: od 9:00 do 10:00 se věnuji psaní. Od 10:15-11:30 cvičím atd.

Když s plánováním začínáte, měli byste si dávat pozor na plánovací omyl, o kterém mluvím ve svém videu o kognitivních zkresleních. Znamená to, že my lidé velmi špatně odhaduje, kolik času jaká činnost zabere. Většina z nás je velmi optimistická. Ve videu jsem uváděl příklad s budoucími inženýry, kteří odhadovali, že jim napsání diplomky bude trvat 34 dnů, ale nakonec jim trvalo 55 dnů. Jenom 30 procent studentů mělo správný odhad.

Při časovém plánování, které nakopne produktivitu a donutí vás pracovat, i když se vám nechce, berte v úvahu Hofstadterovo pravidlo: Vše vždy trvá déle, než očekáváme, a to i když bereme v úvahu Hofstadterův zákon.

Doporučuje se, abyste svůj původní odhad vynásobili dvěma až třemi a měli byste být v pohodě. Například odhadujete, že vám napsání seminárky zabere 10 hodin, vezmete v úvahu hofstadterovo pravidlo, takže seminárka vám sežere 20-30 hodin času a podle toho plánujte.

Časem, až budete v timeboxingu schopnější zvládnete své úkoly lépe odhadovat. Zatím buďte raději konzervativní. Je totiž celkem frustrující, když si pro něco alokujete hodinu, a přitom k dokončení potřebujete hodiny 3, dostáváte se do zpoždění, nestíháte dělat další věci, které máte naplánované. Ze začátku si nechávejte mezi úkoly velké mezery a při odhadování času berte v úvahu Hofstadterovo pravidlo.

Tak a tohle by bylo snad úplně všechno. Děkuji, že jste dočetli až sem. Moc si toho vážím. Až budete příště neproduktivní, získejte nejdříve nadhled tím, že si na papír vypíšete všechny úkoly. Pomocí techniky oklamání podvědomí se donuťte k práci (nebudu běhat 10 km, ale jenom se převleču) a v neposlední řadě si své úkoly plánujte na přesný čas.

Sdílejte na sociálních sítích!!!Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on Tumblr
Tumblr
0
Jan Kohut
Čau lidi, na tomhle blogu píšu o tom, jak se správně a rychle učit. Sám jsem měl kdysi s učením problémy, nevěděl jsem jak na to a šlo mi pomalu, ale hodně jsem toho načetl, experimentoval jsem a teď vám tady na blogu předávám ty nejlepší tipy pro efektivní učení.

Komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *