Jak se přestat stydět a konečně překonat stydlivost?!

Když jsem před nějakými deseti lety vystoupal na pódium a podíval se do publika, rozklepaly se mi kolena, sevřel se mi hrudník, přede všemi jsem se rozplakal a utekl. Býval jsem extrémní stydlín. Moje stydlivost se neprojevovala jenom tehdy, když jsem měl vystupovat na školních besídkách. Nedokázal jsem nikoho oslovit, mluvit s cizími lidmi a děsil jsem se očního kontaktu. Možná se stydíte taky a proto se s vámi chci podělit o několik užitečných tipů, jak se přestat stydět a nadobro překonat stydlivost.

Dneska se nijak zvlášť nestydím. Už na střední jsem neměl sebemenší problém mluvit před celou školou. Nebojím se cizích lidí, jsem schopen lidi oslovi a oční kontakt držím tak pevně, že před ním druzí utíkají.

Pokud se stydíte, rozhodně v tom nejste sami, z průzkumů vyplývá, že to tak má 40-50 % populace. Naštěstí se dá stydlivost překonat.

V článku se nedozvíte jenom, jak se přestat stydět, když máte prezentovat, vystupovat před nějakým publikem. Dozvíte se, jak překonat stydlivost, kterou pociťujete mezi přáteli, ve třídě, ve škole, při seznamování s novými lidmi.

Stydlivost není nejhorší věc na světě, ale zcela jistě vás okrádá o mnohé životní příležitosti. Sami si asi uvědomujete, že by byl život trochu jiný, kdybyste se nestyděli

Co to vlastně stydlivost je?

Když se stydíme, cítíme se nekomfortně, trapně a máme o sobě negativní myšlenky.

Stydliví lidé se až příliš zabývají sami sebou, ale neznamená to, že by byli narcističtí, milovali svou osobu až do nebes. Jsou narcisti v negativním slova smyslu, myslí si, že je každý pořád hodnotí, posuzuje, dívá se na ně a že pokud neřeknou, neudělají něco úplně dokonale, je to průšvih.

Ve výsledku stydlíni nedělají a neříkají nic, aby je někdo nehodnotil, neposuzoval a neodsuzoval. Jejich strach z negativní reakce, výsměchu, kritiky nebo ponížení je větší.

Stydlivost se také projevuje tím, že vám jakoby zamrzne mozek, najednou zničehonic nemáte co říct, nic vás nenapadá. Vzpomínáte si na to, když jste naposledy byli v přítomnosti pěkné holky, pěkného kluka a najednou jste úplně dutí?

Hodně lidí si myslí, že introverze a stydlivost jsou to samé, ale jedná se o dva zcela rozdílné pojmy. Introvert je někdo, komu je prostě lépe, když je sám, je tichý a rezervovaný. Má sebevědomí a schopnosti mluvit s dalšími lidmi, ale preferuje být o samotě. Stydliví lidé by chtěli být s dalšími lidmi, mluvit s nimi, navazovat kontakty, ale nedokážou to.

Co způsobuje stydlivost?

Už víte, že zhruba 40-50 % lidí se stydí. Nějakých 20 % lidí se takhle narodí.

Zbylých 30 % se stydlivost “naučí” v průběhu dětství a dospívání. Velký vliv na to má škola, vaši rodiče, kamarádi, veškeré sociální interakce a puberta. Pokud se vám stane, že jako malí řeknete párkrát něco trapného a směje se vám celá třída, tak se možná začnete podceňovat a raději přestanete před lidmi mluvit, protože si budete myslet, že vás budou všichni soudit a smát se vám.

Velký vliv má i kultura, třeba v Japonsku se stydí 60 % mladých, v Izraeli jenom 30 %. Když udělá japonské dítě něco dobře, není to jeho zásluha, je to zásluha jeho rodičů, babičky a dědečka, učitele. Naopak, když udělá něco špatně, je to jenom jeho vina. Naopak v Izraeli si rodiče, babičky a dědečkové nepřivlastňují úspěchy svých dětí a neházejí na nich veškerou vinu, když se něco nepovede.

Ale každý, ať už vrozený, a nebo naučený stydlín se může stydlivosti zbavit.

Jak se zbavit zlozvyků – máte nějaké zlozvyky a ne a ne se jich zbavit? Mrkněte na článek z odkazu.

Jak se přestat stydět – praktické tipy

Jak vychází z mnohých studií, častým způsobem, jak se zbavit studu je alkohol a drogy. Asi dokážete uhádnout, že to není nejlepší a zrovna dlouhodobé řešení. My to budeme muset zkusit jinak.

Nemám pro vás zázračné hrnce na hlavu, takže nečekejte, že ihned po přečtení článku se transformuje váš život. Uvědomte si, že změna nenastane okamžitě. Smiřte se s tím, že budete postupovat malými krůčky. Ale budete postupovat, pokud rady začnete pravidelně používat.

Jste stydliví, no a?

Stydí se skoro polovina populace, není to žádná ostuda. Pokud jste stydliví, přiznejte si to. Popište si, co se děje ve vaší hlavě, když jste stydliví, z čeho máte strach.

Buďte k sobě upřímní, řekněte si, stydím se, protože mám pocit, že mě pořád někdo soudí, že musím být dokonalý/á, jinak mě budou lidi odsuzovat, posmívat se mi, kritizovat. Když jsem mezi lidmi, najednou nevím, co říct, jsem ztuhlý/á a můj mozek přestává fungovat apod.

Když budete svůj problém schovávat do skříně, nic nevyřešíte.

Jakmile mám s něčím potíže, vždycky mi pomůže, když si uvědomím, že v tom nejsem sám a podobné pocity zažívají i ostatní. Shodí to ze mě tlak. Pokaždé, když vydávám video, bojím se, ať už kritiky, posměchu nebo toho, že někdo objeví ve videu chybu. Ale uvědomuju si, že to tak má asi každý a je úplně normální se čas od času cítit trapně a nejistě.

Změňte vnitřní dialog

Stydliví lidé jsou na sebe hodně tvrdí. Jejich hlava je nesmírně pesimistická a předpokládá, že je neustále někdo sleduje, hodnotí, kritizuje a čeká na chybu, aby vás mohl pomlouvat, kritizovat a myslet si o vás jenom ty nejhorší věci.

Je důležité, abyste vědomě se svou hlavou bojovali a pokoušeli se změnit svůj vnitřní dialog. Nepřemýšlejte o tom, jak se to může pokazit, soustřeďte se na to, jak to udělat, aby to dopadlo dobře. Z negativního obraťte svou pozornost na pozitivní! Třeba si v hlavě často říkáte, že nevíte, o čem se s lidmi bavit.  Obraťte to a snažte se vymyslet, o čem se bavit. Ideálně si to připravte předem. To je také hodně důležité, plánujte si dopředu, co budete říkat, o čem se budete bavit.

Snažte se být racionální a dementujte tvrzení svého vnitřního kritika. Nenechte toho červíka ve vaší hlavě mlít blbosti, záměrně je opravujte. Ku příkladu jste se odhodlali něco říct, ale konverzace po chvíli vyšuměla, hlava vám říká: jak jste nudní, jak vás nebude mít nikdo nikdy rád. Opravte ji a řekněte reálnější verzi: asi si s tím člověkem nemáte, co říct, spěchal za někým jiným, a nebo jsem si zrovna s tímhle člověkem nesedl, ale nemůžu z toho usuzovat, že mě nikdo nebude mít rád.

Mně osobně pomohlo obrátit pozornost na druhé lidi. Stydliví se soustředí na sebe, jsou egocentričtí, ale negativně. To vede k tomu, že ani pořádně neposlouchají, protože se neustále zabývají svými negativními myšlenkami.

Stanovte si cíl: Chci, aby se druzí v mém okolí cítili skvěle pochopeni. Odhoďte negativní myšlenky na sebe a pozitivně se snažte vymyslet, jak druhé potěšit, nejlépe asi tím, že je budete poslouchat a ptát se na to, co je pro ně zajímavé a fascinující. Lidé milují, když o sobě mohou mluvit a někdo jim pozorně naslouchá. Problém sice může nastat, když máte odpovědět, ale vždycky můžete jinými slovy zopakovat jejich názor.

Jak neztrácet čas – určitě koukněte i na tento článek.

Opouštějte svou komfortní zónu

Každý máme svou zónu komfortu. Uvnitř komfortní zóny, jak můžete uhádnout, se cítíme komfortně a nic nám nedělá potíže. Pepa, Honza, Anetka mají komfortní zónu jinak velkou. Stydliví lidé ji mají opravdu malinkou. A už jenom pronesení jedné věty před více než 2 lidmi jim může dělat problém. Naštěstí pro vás i pro mě, existuje způsob, jak svou komfortní zónu zvětšit a tím pádem, jak se přestat stydět

Svou komfortní zónu zvětšíte jedině tak, že z ní budete pravidelně vystupovat. Dělat věci, které pro vás nejsou tak úplně přirozené a snadné. Třeba se na někoho zasmějete v autobuse, začnete si povídat ve frontě v obchodu, nebo s někým udržíte oční kontakt.

Tenhle tip je založený na principu hédonické adaptace. Znamená to, že si velmi rychle zvykneme na nový stav, adaptujeme se a událost, splněný cíl přestane vytvářet další pozitivní nebo negativní pocity.

Vzpomeňte si na to, jak jste byli šťastní, když jste si koupili nový iPhone, ale po pár dnech tohle štěstí vyprchalo, adaptovali jste se a byli šťastní stejně jako předtím.

Hédonická adaptace neplatí jenom na pozitivní události, překvapivě funguje i u těch negativních. Pokud vám něco způsobí smutek, za chvíli si na něj “zvyknete”.

Dobře, ale jak to všechno souvisí s mou snahou překonat stydlivost? Když budete vystupovat z komfortní zóny, díky hédonické adaptaci si na to velmi rychle zvyknete a už to pro vás nebude tak nepříjemné.

Hédonická adaptace aneb jak se přestat stydět

Jestli se desetkrát hecnete oslovit nějakého člověka, po jedenácté už vám to nebude dělat obtíže. Sám mohu potvrdit, že to funguje, když jsem nahrával první video na youtube, bál jsem se, že se mi budou kamarádi smát, pomlouvat mě. Dneska po nějakém roce, mě tyhle myšlenky vůbec nevzrušují.

Z komfortní zóny vystupujte jenom o malý kousíček. Pokud dneska nejste schopni mluvit před menší skupinkou lidí, tak nechoďte hrát do divadla, spíše by vám to uškodilo, než pomohlo. Posouvejte se o malé krůčky. Když si na ten krůček zvyknete, udělejte další malý krůček.

Vystupování z komfortní zóny bude těžké a často, nebo snad pořád se budete cítit trapně. Uvědomte si, že je to normální. Ale že je to zároveň vaše jediná šance, jak se přestat stydět. Každý další výstup bude snadnější.

Všichni se stydíme, jen ti, kteří se stydí méně se vícekrát odhodlali vystoupit ze své komfortní zóny. Na střední o mně mluvili jako o bláznovi, co nepociťuje stud, ale vždycky jsem stud pociťoval, když jsem měl mluvit před třídou, před školou nebo když jsem se jen tak ze srandy rozhodl někoho oslovit na ulici. Pokaždé, když jsem něco takové udělal, tak po druhé, po třetí to už bylo snadnější. Jde hlavně o to, abyste se odhodlali zariskovat a zkusit to.

3sekundové pravidlo

S tím se ještě pojí tzv. 3sekundové pravidlo. Když dostanete nápad na vystoupení ze své komfortní zóny, realizujte ho do 3 vteřin. Pokud budete váhat delší dobu, váš mozek začne přemýšlet, racionalizovat a vymýšlet nejrůznější výmluvy proč to neudělat. Pamatujte na 3sekundové pravidlo a skočte do toho po hlavě.

Jděte do rizika, čím více se budete snažit s lidmi mluvit, tím rychleji si na to zvyknete a tím rychleji vám to přestane připadat trapné.

Hrajte roli

Když jsem článek připravoval, narazil jsem na radu, abyste hráli nějakou roli. V hlavě předstírali, že jste někdo jiný. Z vlastní zkušenosti musím říct, že to má něco do sebe.

Sám jsem se několikrát v průběhu svého života představoval jiným jménem a předstíral, že jsem někdo jiný a pak jsem byl schopen dělat věci, které bych  za normálních okolností s mou vlastní identitou nedokázal udělat.

Rozhodně nedoporučuji, abyste se lidem představovali falešným jménem, pouze si v hlavě vymyslete roli, kterou budete hrát. Třeba: jsem člověk, který je sebevědomý. Hrajte roli sebevědomého. Jak by se asi choval? Co by dělal? Jak by mluvil?

Berte to jako hru. Když se takhle odpojíte od své osoby, získáte sílu na opuštění komfortní zóny.

Tímhle bych článek zakončil, doufám, že jste pochopili, co je to stydlivost, z čeho pramení a jak se jí zbavit.

Bohužel, abyste se přestali stydět, musíte jít do akce. Samo o sobě se to nezmění! Krůček po krůčku vystupujte ze své komfortní zóny, dělejte to pokaždé a nejlépe do 3 vteřin, než si váš mozek začne vymýšlet výmluvy. Pomoct vám může i hraní rolí a neustále opravování vašeho negativního vnitřního dialogu, který je tak trochu přitažený za vlasy.

Do komentářů můžete napsat, co pomohlo vám, abyste se přestali stydět.

Děkuji vám za přečtení a mrkněte třeba na tento článek:

Co je nejdůležitější vlastnost pro úspěch?