Pravda o mojí maturitě!

V článku vám povyprávím příběh o tom, jak se mi povedlo odmaturoval. Doufám, že článek poslouží jako skvělá inspirace a pomůže vám pochopit, jak to u té maturity vlastně chodí a jak se na ní můžete slušně připravit.

Zde na stránkách i na youtube se prezentuji jako dokonalý student, ale skutečnost je trošku jiná. Nejsem tak poctivý, jak se může zdát, rád prokrastinuji a někdy se neučím zrovna efektivně. Skutečnost se má tak, že to co svedu já, dokáže úplně každý, pokud má stejné know-how (ví, jak se správně učit).

Odmaturoval jsem se samými jedničkami. Takhle z dálky to může vypadá pěkně a řada z vás si řekne, že jsem se ani nemusel moc učit, protože jsem Honza z jakserychlenaucit.cz, který zná všechny metody efektivního učení, a ještě k tomu je přirozeně inteligentní. Další si možná říkají, že jsem šprt a musel jsem se učit od rána do večera několik týdnů. Ani jedna verze není pravdivá. Abyste zvládli maturitu, musíte se učit, ale nemusíte ji obětovat hodně času, pokud víte, jak na to.

Spousta lidí se chlubí tím, že maturitu udělali jen tak, ani se neučili, nic nečetli apod. Těmhle historkám se mi nikdy nechce moc věřit. I ti největší lenoši, kteří odmaturují s odřenýma ušima se alespoň dva dny usilovně učí a během maturity jsou v enormním stresu. A mnohdy mohou za maturitní vysvědčení vděčit hodným učitelům, kteří se jich chtějí zbavit.

Jen pro doplnění, maturoval jsem v roce 2017 na obchodní akademii, takže jsem musel absolvovat i praktickou maturitu (účtovali jsme na počítači, psali úřední korespondenci a dělali komplexní příklad v programech balíčku Office). Jako volitelný předmět jsem si vybrali angličtinu, nikoliv matematiku.

V následující části článku popisuji každou část maturity, dozvíte se, jak jsem se připravoval, čeho jsem se bál a jaké to ve skutečnosti bylo.

Pokud vás maturita tento rok ještě nečeká, nebo se chcete zlepšit v učení, přečtěte si článek: Jak se učit na střední škole rychle a efektivně!

Pakliže vás zajímá, jak se k maturitě učit co možná nejefektivněji, zapojte se do online kurzu: Jak udělat maturitu!

Slohovka

Pokud si pamatuji správně, už někdy začátkem dubna jsme psali maturitní slohovku, část maturity, které jsem se nejvíce obával. U téhle části mi moje metody efektivního učení až tak nepomohly, i když existují postupy, které mohou zlepšit psaní, píšu o nich v mém kurzu.

Na střední jsem měl vždy skvělé vztahy s vyučujícími, tohle mi však u slohovky nemohlo pomoct. Naše slohové práce opravovali testeři z Cermatu, a právě tohle bylo mým velkým strašákem. Vaše učitelka dokáže po letech přečíst váš škrabopis, zná váš styl, na který si postupně zvykala a je ochotná občas přimhouřit oko, pokud to máte na hraně. Testeři v Cermatu vás neznají, vaše písmo vidí poprvé v životě, váš styl jim nic neříká a oko nikdy jen tak nepřimhouří.

V psaní jsem nikdy nevynikal a jelikož pocházím z Těšínského Slezska, dopouštím se často zvláštních chyb a používám divná slova a vazby.

V té době jsem už sice psal blog: jakserychlenaucit.cz, ale psaní článků o tématech, která mě baví a zajímají, je úplně jiná věc než psát maturitní slohovou práci. Stejnou situaci zažívám i teď na vysoké škole, článek na blog dokážu napsat ve slušné kvalitě za 2 hodiny (hrubou verzi), ale psaní seminárky mi trvá několik dnů, a i tak nejsme s výsledkem spokojen.

Jakmile nastal den D, šli jsme na to. V té době jsme ještě disponovali luxusem ve formě výběru z deseti témat, dnes mají maturanti na výběr pouze z šesti. Psal jsem zprávu, tenhle žánr nám učitelka hodně doporučovala, protože je jednoduchý. Odrazovala nás od úvah a vypravování, které údajně neumíme psát. Vlastně řekla, že vypravování můžu psát jenom já a jedna spolužačka. Nakonec to dopadlo tak, že vypravování psala většina lidí. Někteří lidé si prostě nenechají poradit. Pokud vám vyučující něco radí, dejte na něj, většinou ví, o čem mluví!

Abych řekl pravdu, psaní slohovky nebyla taková hrůza a celkem jsme se u toho nasmáli. V té době frčely na youtube videa s Alešem Bejrem a jeho bezdomovci, s kluky ze třídy jsme se před maturitou domluvili, že se pokusíme do maturitní práce zakomponovat slovo Bejr a Majsner. No a když jsme slohovku psali a občas na sebe mrkli, neubránili jsme se úšklebkům při čtení vět jako: Celou akcí provázel moderátor Aleš Bejr. V závodě kajakářů dojel na posledním místě Miroslav Švanda, také přezdívaný jako Majsner apod. Učitelé byli celkem podráždění a někdy nám dokonce vyhrožovali, že nás od maturity vyhodí, pokud se nepřestaneme smát.

Nejhorší bylo čekání na opravu. Člověk nad tím přemítá: jednou si myslíte, že to úplně v pohodě máte, pak začnete pochybovat a uvědomovat si své chyby. Kdyby slohovky opravovali ve škole, byly by opraveny do týdne, ale jelikož je opravoval Cermat, museli jsme čekat skoro 2 měsíce. Pokud vás čeká maturita, nebo jste napsali slohovku a čekáte na opravu, vězte, že nejhorší je první týden, pak to nějak vyvětráte z hlavy a moc na to nemyslíte. Daleko důležitější je, abyste se soustředili na další část maturit a pokusili se je co možná nejlépe zvládnout.

Slohovky z anglického jazyka byly v pohodě. Dá se říct, že se tam opakují stále stejné věci, stačí se naučit pár frází a polovinu slohovky máte hotovou. Na tuhle část maturity jsem se téměř nijak nepřipravoval a obecně z celé angličtiny jsem si dělal dobrý den. Už na střední jsem hodně četl anglické knížky, sledoval řadu videí a sám se sebou mluvil anglicky. Dá se říct, že tehdy jsem byl v angličtině lepší než dneska. Na střední škole jsem dokonce nemusel na hodinách nic dělat, učitelka mi většinou dala nějakou anglickou knížku a řekla mi, ať si jdu dozadu číst a neruším. Ale dost chvástání, z anglické slohovky jsem nedostal jedničku, ale dvojku (chyběl mi jeden bod), takže možná nebylo na škodu se trochu více připravit.

A jak dopadla moje čeština? Zvládl jsem ji velmi podobně jako angličtinu, taky mi scházel jeden bodík k jedničce, pokud se nemýlím. Slohovku zvládli všichni z naší třídy. Zjistili jsme, že češtinářka na nás byla poměrně přísná, což ji ovšem nezazlívám, ale kvituji. Ti, kteří dostávali ze slohovek často trojky, zvládli maturitní slohovku na dvojku, čtyřkaři měli trojky atd.

Testeři Cermatu hodnotí všechny stejným metrem. Aby maturitu zvládli i studenti učňáků, musí být požadavky nastaveny trošku níže. Jestliže chodíte na gympl a dostáváte ze slohovek čtyřky, je dost dobře možné, že u maturity budete mít lepší výsledek, protože požadavky budou trošku níže. Samozřejmě záleží i na přísnosti vašeho vyučujícího. Mně osobně se líbil přísný přístup naší učitelky, která nás “strašila” a známkovala přísně, maturita pak byla procházka růžovým sadem. Naopak na gymplu ve stejném městě žáky v průběhu roku hodnotili velmi pozitivně, z maturitní slohovky dostali špatné známky a neskutečně se divili.

Sepsal jsem pro vás článek: Jak napsat maturitní slohovku, ve kterém popisuji, jak se můžete zlepšit v psaní. Tento článek je nekompletní ukázkou lekce z mého online kurzu Jak udělat maturitu.

Praktická maturita

O praktické se zde nebudu moc rozepisovat, hodně z vás praktickou vůbec nemá (gympl), a pokud ji máte, zřejmě má jiný formát než ta naše.

Praktická je část maturity, které se studenti na naší škole obávají snad nejvíce, upřímně nechápu proč. Pouhé chození do školy a aktivní přístup vás na ní dokonale připraví. Na hodinách si vyzkoušíte každý typ korespondence, který si můžete vylosovat u maturity, na informatice děláme celý půlrok cvičné maturitní příklady a účetnictví na počítači si taky neustále zkoušíme.

Avšak nebylo to tak bezproblémové, jak jsem čekal. Rozhodl jsem se, že v den praktické přijedu do školy autem, ale ejhle uvízl jsem v koloně, protože někdo boural. Nedovedete si představit, jak jsem byl v tu chvíli nervózní. Kdybych měl tu možnost auto prohnat po louce, udělal bych to, ale svodidla mi to nedovolily.

Samotná praktická nebyla nijak strašlivá, jenom jsem rozpoutal menší paniku. Když přijdete do počítačové učebny, losujete si skupinu, mám pocit, že jsem si vybral trojku, jakmile jsme dostali zadání, řekl jsem, že je to příklad učitele, který si hověl v chytácích a jehož zadání patřily k těm těžším. Při vyslovení této věty se do očí vhrnuly slzy několika holkám, které si výsostně přály, aby si zrovna zadání tohoto pana učitele nevytáhly.

Praktickou jsem zmákl téměř bez ztráty kytičky, ze 100 bodů jsem ztratil jenom 4, avšak i tak jsem byl zklamaný, chtěl jsem “vyhrát”, ale Anička (moje velmi chytrá spolužačka) ztratila body jenom 3, čímž mě porazila.

Didaktické testy

Když se na to dívám zpětně, didakťáky už byly jedna velká pohoda. Vlastně jsem ani nijak zvlášť v průběhu testu nestresoval a nikdy jsem nepochyboval, že jsem to nezvládl. Didakťák z češtiny se dá v pohodě zvládnout na minimum i bez učení, pokud jste sečtělí a máte nějaký obecný přehled.

Angličtina je kapitolou sama o sobě, podle mě je až směšně jednoduchá a měla by se zvednout úroveň. Didakťák z angličtiny by zvládli i deváťáci, kteří umí dobře anglicky. Osnovy pro výuku angličtiny jsou divně nastaveny, mám pocit, že kdybych nedělal nic navíc, moje úroveň angličtiny by byla po střední na podobné úrovní jako na konci základky. Neučíme se tam v podstatě žádné nové časy, gramatiku a jelikož nás bylo na střední ještě více než na základce, nebyl ani takový prostor, abychom mluvili.

Zatím to může vyznít tak, že didakťáky jsou formalita. Ale úplně to tak nebylo. Jasně, po napsání didakťáku a obdržení vysvědčení si říkám, jak to bylo snadné, ale předtím jsem trošku stresoval, ba dokonce se pilně připravoval.

Doma jsem si udělal několik didaktických testů nanečisto, učil se gramatiku, která mi dělala problém (věty vedlejší, větný rozbor, velká písmena atd.). V den didakťáku jsem nebyl nijak zvlášť nervózní, ale to proto, že jsem se pilně připravoval a věděl jsem, že mě může málo co překvapit.

Na angličtinu jsem se neučil téměř vůbec. Měli jsme to štěstí, že jsme si v hodinách psali didakťáky na známky, které mi dokázaly, že se maturity nemusím nijak obávat. Snad ze všech jsem dostal jedničku. Angličtinu byste neměli podceňovat (hodně lidí to dělá) a podlehnout tzv. Iluzi vědění. Udělejte si několik didakťáku nanečisto, ať si ověříte, jestli vám to skutečně jde tak dobře, jak si myslíte. Pokud získáte u každého didakťáku přes 90 %, jste v cajku. Jinak byste měli dostudovat koncepty, které vám tak dobře nejdou.

V testu nás překvapily nějaké perličky od Cermatu, ale nic co by se nedalo zvládnout. Angličtina byla dokonce vtipná, u poslechu jsme si neradili, ale pořád jsme se na sebe usmívali a dělali různé „džojky“, které jsme se naučili ve videích psychopata Bejra. Za tohle musím opravdu pochválit moji střední, měli jsme tam super partu kluků, se kterými se stýkáme dodnes a vždy je legrace.

Všechno to dopadlo v pohodě, dokráčel jsem si pro dvě jedničky a kromě jedné slečny z mé třídy uspěli všichni.

Jak se učit na didakťáky se dozvíte v mém videu a článku z odkazu.

Ústní maturita

Už jsem to psal několikrát v různých článcích, na střední jsem měl opravdu vynikající vztahy s našimi vyučujícími. Nebyl tam snad nikdo, kdo by mě nenáviděl a chtěl by mě podkopat. Tohle vědomí mi při přípravě hrozně pomohlo: věděl jsem, že nemusím být stoprocentní, abych uspěl.

Na ústní jsem se učil průběžně. První maturitní otázky jsem viděl snad v únoru. Prostě jsem si jako týdenní cil stanovil: nauč se 2 maturitní otázky do ekonomiky a 2 do účetnictví. Nebylo to nic hrozivého. Dva týdny před ústními, když už jsme nemuseli chodit do školy, jsem se nijak zvlášť neučil, maximálně 2 hodiny denně, jelikož jsem už všechno uměl díky průběžnému učení. Spousta spolužáku se učila od nevidím do nevidím, vlastně jsem nedokázal pochopit, jak to mohou zvládat (učení od 9 dopoledne do 9 odpoledne). I věční lenoši se začali učit, i když ne tak usilovně.

Učení nebylo vždycky snadné, ne všechno mi lezlo do paměti jednoduše a rozhodně bylo pár otázek, které jsem si nechtěl vytáhnout. Hodně vděčím tomu, že jsem organizovaný a dokážu se přinutit pracovat, i když to není zrovna nutné. Neumím si totiž představit, že bych se učil celé dva týdny v kuse jako moji spolužáci.

Maturovat jsem šel celkem klidný, i když ne tak úplně, v té době jsem nosil nepadnoucí a škaredé sako, za které jsem se trošku styděl, to mě po celou maturitu znervózňovalo.

Na naší škole je zvykem, že nižší ročníky připravují občerstvení pro maturanty. Zvykem maturantů na druhé straně je, že tohle občerstvení vůbec nejedí, jelikož jsou nervózní a na jídlo nemají pomyšlení. Nicméně já se tam slušně přežral.

Ještě předtím, než jsem šel na svou první ústní maturitu vešla do “čekací místnosti” moje spolužačka, která se rovnou ve dveřích rozplakala. Věděla totiž, že půjde maturovat po mně a říkala, že Honza nasadí vysokou laťku a ona kvůli toho neodmaturuje. Tak jsem se jí taktně omluvil za to, že vůbec existuji a povzbudil ji, že to určitě zvládne. Pak už nastala hodina H a já šel maturovat z češtiny.

Vylosoval jsem si Noc na Karlštejně, viděl jsem film, dokonce jsem četl i knížku. Řekl jsem všechno, co jsem chtěl, zavtipkoval s učitelkou a šel čekat na další část maturity.

Abych byl upřímný, měl jsem štěstí na otázky, i když štěstí je zvláštní pojem, špatná otázka by pro mě byla třeba jenom jedna z dvaceti, jinak všechny ostatní by byly “šťastné”, jelikož jsem je dobře uměl. Na ekonomiku a účetnictví nás měla naše třídní, taky žádný problém, dokonce mě pochválila přísedící, že už se jí dlouho nestalo, že by někdo tak pěkně mluvil.

No a nakonec angličtina, nevylosoval jsem si zrovna super otázku (nějaké obchodní dopisy), ale něco jsem tam řekl a státní část maturity zvládl dobře.

Následně se maturitní komise radila a pak vyhlásila výsledky. U vyhlašování jsem se chvílemi cítil trapně. Jan Kohut z češtiny získal 32/32 bodů, studentka x získala 16/32, studentka y získala 17/32 bodů apod. Z ekonomiky má Honza za 1, studentka x 4, student y 3 apod. Angličtina Honza 32/32 bodů, studentka X 14/32 bodů apod.

Když jsem vylezl z místnosti s vědomím toho, že jsem odmaturoval, bylo to divné. Člověk by čekal, že budu extrémně šťastný, skákat do stropu apod. Tohle jsem však necítil, pociťoval jsem jakousi úlevu a pocit zadostiučinění. „Nedošlo“ mi to ani později, nikdy jsem nepocítil euforické nadšení z toho, že jsem odmaturoval. Jasně, slavilo se, ale úspěšná maturita byla spíše záminkou proto, abych se mohl pobavit a napít, než že by šlo o skutečný akt oslav a štěstí z vykonané maturity.

S tím se pojí jedna historka, s klukama jsme se po úspěšné maturitě domluvili, že půjdeme do kina, sebou jsme si vzali namíchaný rum s kolou a pili. Jak bývalo vždycky zvykem, já a kamarád Benda to musíme vždy trošku přehánět, hodně jsme se opili, hulákali tam, až nás nakonec z kina vyhodili.

No a tohle byl můj “maturitní příběh”, takhle jsem maturoval, takhle jsem se připravoval. Nebyl prostor na to jít do detailu a vysvětlovat vám, jak jsem se přesně maturitní otázky učil, jak jsem si zvládl zapamatovat velké množství informací, jak si organizoval svůj čas, bojoval s prokrastinací, jak jsem překonal stres, jak jsem si vybíral, co se učit nejdříve a využíval metody efektivního učení. To všechno se dozvíte v online kurzu Jak udělat maturitu, který jsem pro vás připravil a neustále ho vylepšuji o nové poznatky ze světa efektivního učení.

V online kurzu Jak udělat maturitu se dozvíte, jak se učit lépe a hlavně rychleji. Díky znalosti efektivního učení vám nebude dělat problémy uložit do paměti velké množství informací za krátkou dobu. Zjistíte, jak neprokrastinovat a být při učení zorganizováni a mnohem více.

Znalost technik efektivního učení se vám nebude chodit jenom u maturity, ale také na vysoké škole, na kterou určitě většina z vás míří. Proto neztrácejte zbytečně svůj čas a energii neefektivním učením, které přináší jenom málo užitku. Online kurz je na míru ušitý pro maturanty, aby se dozvěděli, jak se nejlépe připravit k maturitě a úspěšně ji zvládli, ideálně s minimem úsilí a výborným prospěchem.