fbpx

Rychločtení – mýtus nebo realita? Aneb jak skutečně číst rychleji!

Žijeme v době informačního přebytku. Knihovny jsou plné zajímavých knížek, na internetu je nesčetné množství skvělých článků. Kdo by si tak nepřál číst 4krát nebo 5krát rychleji?

Pokud budete chvilku googlovat, objevíte mnoho stránek a kurzů, které slibují, že vás naučí rychločtení. Jejich tvůrci tvrdí, že s využitím speciálních technik (za které musíte samozřejmě zaplatit) budete číst rychlostí přes 1000 slov za minutu s velmi dobrým porozuměním a že dokážete v pohodě přečíst několik knížek každý týden, což vám poskytne ohromnou konkurenční výhodu oproti ostatním.

V článku se dozvíte pravdu o rychločtení. Zjistíte, jaké rychlosti čtení je reálně možné dosáhnout, aniž by došlo ke zhoršení porozumění a zapamatování. Na konci článku se s vámi podělím o dvě vědecky ověřené rady, které vám doopravdy pomohou číst rychleji.

Je možné číst rychlostí 1000 slov za minutu?

Abychom mohli ověřit tvrzení, zdali je možné “rychločíst”, je nutné ze všeho nejdříve pochopit, jak probíhá proces čtení. Tato znalost nám následně pomůže určit, jestli je vzhledem k našemu zraku a kognitivním schopnostem možné této rychlosti dosáhnout.

Jak probíhá proces čtení?

Oči se v průběhu čtení nepohybují plynule z levé na pravou stranu, ale velmi rychle „skáčou” z jednoho místa na druhé. Tomuto svižnému poskakování očí se odborně říká sakáda. Oko se při každé sakádě posune o zhruba 7-9 znaků. Jedna sakáda trvá zhruba 20-40 ms.1

Když oko dokončí sakádu, zastaví se a probíhá „fixace”, tj. rozpoznávání a zpracovávání slova. Bohužel není možné v rámci jedné fixace přečíst několik slov nebo dokonce řádků najednou, jak nám slibují někteří trenéři rychločtení. Fovea, část oka, která je schopna rozpoznávat detaily, je velmi malá. Na jednu fixaci dokážeme přečíst pouze nějakých 7-8 znaků, přičemž zatím nikdo neví o způsobu, který by dokázal naši foveu rozšířit. Do středu oka si prostě a jednoduše nemůžeme jenom tak „přidělat” více neuroreceptorů zvaných cones, které nám pomáhají rozeznávat detaily a barvy.2

Velikost naší fovey krásně ilustruje obrázek níže. Jen pár znaků nalevo a napravo od fixace vidíme zřetelně, ostatní slova už vidíme méně zřetelně. Proč? V dalších částech oka už dominují spíše neuroreceptory rods, které nejsou tak dobré v rozpoznávání detailů. Sečteno podtrženo – při čtení jednoho řádku textu musíme provést hned několik sakád a fixací.2

rychločtení
Převzato z Rayner et al., 2016

Jedna fixace trvá zhruba 200-300 ms. Jelikož jsou slova většinou kratší než 7-8 znaků, dokážeme jedno slovo přečíst na jednu fixaci, nicméně delší slova, jako například nejkulaťoulinkatější, musíme přečíst „nadvakrát”, tj. udělat sakádu a zafixovat druhou část slova.2

Eliminování sakád

Vzhledem k poměrně velké popularitě nástrojů, které se snaží eliminovat sakády (tj. škubavé pohyby očí při čtení), musím zmínit, že v průběhu pohybu oka z jedné fixace na další bod fixace mozek sice nepřijímá žádné nové informace, ale těch 20-40 ms není časem zbytečným. Právě během sakády, pokračuje mozek v kognitivním zpracovávání informací. Když sakády vynecháme, dojde ke snížení porozumění.1

Ukázka toho, jak se čte bez sakád: na stejném místě obrazovky se objevují slova jedno po druhém. Oko se tak nemusí pohybovat. Nicméně, jak jsem psal, absence sakád vede k horšímu porozumění textu.

Čímž se dostávám k poslednímu bodu té části. I kdyby byla naše fovea větší, tj. dokázali bychom zřetelně vidět několik slov najednou, narazili bychom na omezenou kapacitu naší pracovní paměti, ve které v daný moment dokážeme udržet jenom zhruba 4+-1 svazky informací.3 I pokud bychom dokázali najednou vidět celý řádek, mozek by nebyl schopen informace během 200 ms (délka jedné fixace) zpracovat a dobře pochopit.

Baví vás zatím tento článek? Pokud ano, určitě si uložte na později článek, ve kterém píšu o tréninku paměti s pohledu současných vědeckých poznatků.

Jaká je tedy realita rychločtení?

Když se teď zamyslíte nad informacemi, které jsem popsal výše, je poměrně jasné, že rychločtení není reálné. Naše oči nejsou schopny přijímat tisíce slov za minutu, brání nám v tom naše fovea, rychlost sakád a fixací a v neposlední řadě kapacita pracovní paměti.

💡 Řekněme, že na jednom řádku je 9 slov. Jedna fixace trvá průměrně 250 ms a jedna sakáda 30 ms. Stránku o 30 řádcích přečteme za 75 600 ms, tj. 75 vteřin. To nám dává rychlost čtení zhruba 216 slov za minutu. Abychom mohli číst rychlostí přes 1 000 slov za minutu, museli bychom velmi výrazně zkrátit čas fixací a sakád, což není reálné (je nutno doplnit, že v realitě nefixujeme úplně všechna slova, často vynecháváme předložky apod.).

Zřejmě největší expert na čtení, psycholog Keith Rayner, tvrdí, že je velmi nepravděpodobné dosáhnout rychlosti čtení přesahující 500 slov za minutu. Pokud čteme touto rychlostí, už tím nevyhnutelně trpí porozumění, mozek nestíhá nově příchozí informace kvalitně zpracovávat, chápat je a propojovat s dalšími. Podle Raynera platí během čtení nepřímo úměrný vztah, čím rychleji čteme, tím méně tomu rozumíme.1,2

rychločtení

Průměrná a úplně normální rychlost čtení je podle Raynera 200-400 slov za minutu.2 Pokud tedy začínáte na rychlosti okolo 200 slov, je možné rychlost čtení tréninkem a rozšiřováním slovní zásoby klidně zdvojnásobit. Pokud už teď dosahujete rychlosti okolo 350-400 slov za minutu, neexistuje moc prostoru pro zlepšení a zvýšení rychlosti čtení dosáhnete jedině tak, že obětujete pochopení.

Vyhodnocení účinnosti nejčastějších metod rychločtení

Ve světle těchto informací se pojďme podívat na častá doporučení z knih a kurzů, které se zabývají rychločtením a na základě vědeckých poznatků vyhodnoťme jejich účinnost.

Rozšiřte svoje fixace

Jedna z nejčastějších rad, kterou dostanete na kurzech nebo v knihách o rychločtení je, abyste v rámci jedné fixace nečetli jenom jedno slovo, ale ideálně najednou přečetli dvě nebo tři slova. Postupně si takhle máte vytrénovat svůj zrak, což vám dovolí přečíst i celý řádek nebo několik řádků na jedno zastavení oka.

Zní to hezky, ale realita čtení je trošku jiná. Už víte, že fovea, část oka rozeznávající detaily, je velmi malá. Na jedno „zastavení” oka přečteme zhruba 7 znaků, přečíst najednou několik slov nebo celý řádek bohužel není reálné. Ale i kdybyste byli schopni na každou fixaci přečíst jeden celý řádek, brzo byste zahltili svou pracovní paměť. Ze studií vyplývá, že slova dokážeme rozeznat za několik milisekund, důvod, proč fixace trvá 200-300 ms, je ten, že informace zpracováváme, snažíme se text pochopit, zasadit slovo do kontextu.4 Kdybyste fixovali najednou několik slov, mozek by informace jednoduše nestíhal zpracovávat.

V mém online kurzu Jak udělat každou zkoušku sice o metodách rychločtení nepíšu, ale za to s vámi sdílím desítky vědecky ověřených metod a technik efektivního učení. Také se naučíte, jak se vypořádat se stresem, zorganizovat se nebo méně prokrastinovat.

Subvokalizace

zavřená pusa

Další častá rada, kterou dostanete, je, abyste se snažili eliminovat tzv. subvokalizaci neboli vnitřní hlas, který při čtení slyšíte v hlavě. Trenéři rychločtení tvrdí, že používání vnitřního hlasu nás omezuje v rychlosti čtení, jelikož kvůli tomu můžeme číst jenom tak rychle, jak jsme schopni mluvit.

To je sice pravda, ale evidentně to má svůj důvod. V studiích se ukazuje, že subvokalizace je nezbytná pro porozumění textu.5 Lidé, kteří byli v experimentech nabádáni k tomu, aby svůj vnitřní hlas potlačili, následně mnohem hůře porozuměli tomu, co četli.6 Potlačení subvokalizace nemá negativní efekty pouze při čtení velmi jednoduchých textů. Když je text složitější – vyžaduje, abychom vnímali souvislosti a vyvozovali závěry – je subvokalizace nezbytná. Pokud tedy chcete textu dobře porozumět, rozhodně nijak neutišujte váš vnitřní hlas.

Regrese

Mnoho knížek, které vás mají naučit, jak rychleji číst, vás budou nabádat k tomu, abyste omezili tzv. regrese. Regrese znamená, že se vracíte v textu, abyste to lépe pochopili nebo si něco připomněli. Trenéři rychločtení říkají, že regrese jsou zbytečné – mozek si podle nich „zalepí díry” v pochopení sám, domyslí si, co v textu bylo. Vynechání regrese prý nezpůsobí zhoršení porozumění ani zapamatování.

Zní to sice logicky, ale vědci zabývající se čtením mají jiný názor. Z výzkumů Raynera vychází, že k regresím dochází při čtení ve zhruba 10-20 % případů (tj. Každá pátá fixace je směrem dozadu). A teď pozor: regrese jsou zcela nezbytné k tomu, abychom text dobře pochopili.2

rychločtení
Zhruba nějak takto se naše oči pohybují při čtení. Přeloženo a převzato z Rayner et al., 2013.

Regrese jsou obecně dvojího druhu. Krátké regrese, které děláme tehdy, když špatně zafixujeme slovo (tj. oko se zastaví na špatném místě, a tak musíme provést ještě jednu „opravnou sakádu”) a delší regrese, které děláme, protože jsme textu napoprvé dokonale neporozuměli nebo si něco potřebujeme připomenout, aby nám další pasáž textu dávala smysl.2

Ale vždyť mně rychločtení funguje…

Teď si možná říkáte: Honzo, proč tady to rychločtení tak hejtuješ, když u mě ty rady prostě fungují a opravdu dokážu číst rychlostí 600-800 slov za minutu, aniž by se nějak zhoršilo moje porozumění.

Pokud čtete texty, které jsou velmi jednoduché na pochopení, a navíc jsou plné přebytečných informací, může to zkreslit neúčinnost rychločtení. Pokud takové texty čtete velmi vysokou rychlostí, dokážete zachytit hlavní myšlenky a neuvědomíte si, že zvýšená rychlost čtení je vykoupena výrazným propadem v porozumění. Až při čtení složitějších textů na vlastní kůži ucítíte, že zvýšená rychlost čtení vám neumožní text dobře pochopit.

Další důvod vidím v tzv. iluzi vědění – myslíte si, že to dobře chápete, i když realita je odlišná. Pochopení hlavní myšlenky textu vám dá pocit, že ho chápete celý, i když vám uniknou hlubší souvislosti a důležité detaily. Vědecký výzkum v tomto ohledu jednoznačně říká, že není možné dosáhnout rychlosti přes 500 slov za minutu, aniž by nedošlo k výraznému propadu porozumění.

Jak skutečně číst rychleji?

Rychločtení

Ač jsem zatím rychločtení převážně kritizoval, musím připustit, že má své využití. Pokud si text nejprve „proskenujete“ (velmi rychle si jej přečtete s využitím metod rychločtení), dokážete následně číst o něco rychleji. Svému mozku tím usnadníte práci. Už víte, o čem budete zhruba číst, a to vám v průběhu podrobného čtení pomůže text rychleji a snadněji zpracovat. Pokud nevíte o textu vůbec nic, zpracovávání informací zabere více času.

Otázkou je, jestli vám to skutečně čas ušetří, jelikož nejprve budete text “skenovat” a teprve potom jej podrobně číst pro vysoké porozumění.

Jak na „skenování“

zdroj GIPHY

Pokud se rozhodnete techniku skenování používat, doporučuji následující postup:

  • Ze všeho nejdříve si prolistujte to, co se chystáte přečíst.
  • Během listování se soustřeďte na nadpisy a podnadpisy, ať víte, čeho konkrétně se text týká.
  • Následně si přečtěte první a poslední odstavce jednotlivých částí (tj. text pod jednotlivými nadpisy, podnadpisy), zvýrazněné pasáže a cokoliv, co se nějak vymyká průměru.7 Pokud text obsahuje shrnutí, přečtěte si ho.
  • Rovněž si můžete přečíst první a poslední větu z jednotlivých odstavců. Pokud je odstavec zvláště zajímavý, přečtěte si ho celý.7

Pokud budete postup následovat, nebudete rozhodně umět a chápat všechny detaily, ale měli byste mít poměrně dobrou představu o tom, o čem text pojednává a jaké bližší informace se z něj dozvíte. Na základě této znalosti se můžete rozhodnout, jestli má smysl číst ho podrobně, anebo bude lepší věnovat svůj čas a pozornost jiným textům či knihám.

Sečteno podtrženo, pokud není hluboké porozumění a dobré zapamatování vaším hlavním cílem nebo si chcete vyhodnotit, zdali si něco přečíst či nikoliv, je rychločtení cestou, kterou se vydat. Díky němu za poměrně krátkou dobu získáte základní představu o hlavních myšlenkách textu. No a pokud se pustíte do podrobnějšího čtení, půjde vám to díky skenování rychleji…

Pokud vás zajímají metody a techniky efektivního učení, mrkněte na článek: Jak se učit na státnice nebo zkoušky!

Trénink čtení

jak lépe číst

Pokud se chcete ve čtení opravdu zlepšit, musíte hodně číst. Žádné zkratky bohužel neexistují. Speciální metody fixování slov, odstranění subvokalizace nebo regresí vám nepomohou, ale naopak vám spíše uškodí, jak jsem se snažil argumentovat výše. Ze studie Kupermana a Van Dyka (2011) vychází, že právě schopnost identifikovat slova velmi silně určuje, jak rychle dokážete číst.8

Ať to blíže vysvětlím, čtení nejvíce zpomaluje rozpoznávání nepříliš známých slov. Když v textu narazíte například na slovo signifikantní nebo validita, zpomalíte (tedy pokud nejste sečtělí a význam těchto slov dobře neznáte). Mozek se musí na chvíli zamyslet nad tím, co to znamená nebo to vyvodit z kontextu. Fixace neznámého slova trvá mnohem delší dobu než fixování dobře známých slov.9

Čím více čtete, tím více slov je vám dobře známo, a tím méně různých slovíček vás tak může při čtení zpomalit.

Uvedu příklad – pokusnými králíky budou právnička a lékař, dvě vysokoškolsky vzdělané osoby, jejichž intelekt je zhruba stejný. Kdyby si měli přečíst občanský zákoník, co myslíte, kdo by ho z této dvojice přečetl rychleji? Ano, hádáte správně – právnička! Ta moc dobře zná terminologii typickou pro oblast práva, takže se v průběhu čtení nemusí nijak usilovně zamýšlet nad tím, co daná slova znamenají a jestli celý text dává smysl. Lékař, přestože je stejně inteligentní, bude tento typ textu číst pomaleji. Jeho mozek jej při fixacích nepatrně zpomaluje, protože musí daleko více přemýšlet o významu slov a celkovém konceptu textu. Kdyby se situace obrátila – naše dvojice by měla číst lékařský článek – vedl by si mnohem lépe lékař.

Skutečně efektivní trénink rychločtení

Prakticky: Pokud se chcete ve čtení zlepšit, čtěte. Čtěte často a čtěte texty, které se týkají různých témat, abyste rozšiřovali svoji slovní zásobu. Není vůbec na škodu, pokud si po čtení vyhledáte slova, která moc dobře neznáte, naučíte se jejich význam, najdete si k nim spoustu příkladových vět. Příště až na slovo narazíte, vás tolik nezpomalí a až na něj narazíte po desáté, přečtete jej stejně rychle jako naprosto běžná slova, např. máma, čtení, slovo…

Čtení tedy nezpomaluje „pomalost” našich očí jako spíše kognitivní zpracovávání informací.

Doufám, že vás článek nezklamal, nicméně taková je realita. Současný vědecký výzkum nám říká, že neexistuje žádná zázračná technika, která by vedla ke dramatickému zvýšení rychlosti čtení. 400-500 slov za minutu je zřejmě maximem, kterého můžete dosáhnout. Pokud budete číst rychleji, nevyhnete se horšímu pochopení textu.

Na druhou stranu je nutné připustit, že metody rychločtení nejsou úplně zbytečné. Mohou vám pomoct se v textu rychle zorientovat, vychytat hlavní myšlenky a usnadní vám následné podrobnější čtení. Nemůžete však čekat, že když si text přečtete rychlostí 1000 slov za minutu, dosáhnete perfektního zapamatování a porozumění.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte ho se svými přáteli. Dříve tento rok jsem napsal článek o tom, jak trénovat paměť, ve kterém rovněž na základě vědeckých studií rozebírám, jestli a jak je možné trénovat lidskou paměť.

Použité zdroje:

  1. Rayner, K. (1998). Eye movements in reading and information processing: 20 years of research. Psychological bulletin, 124(3), 372.
  2. Rayner, K., Schotter, E. R., Masson, M. E., Potter, M. C., & Treiman, R. (2016). So much to read, so little time: How do we read, and can speed reading help?. Psychological Science in the Public Interest, 17(1), 4-34.
  3. Cowan, N. (2010). The magical mystery four: How is working memory capacity limited, and why?. Current directions in psychological science, 19(1), 51-57.
  4. Ishida, T., & Ikeda, M. (1989). Temporal properties of information extraction in reading studied by a text-mask replacement technique. JOSA A, 6(10), 1624-1632.
  5. Leinenger, M. (2014). Phonological coding during reading. Psychological bulletin, 140(6), 1534.
  6. Daneman, M., & Newson, M. (1992). Assessing the importance of subvocalization during normal silent reading. Reading and Writing, 4(1), 55-77.
  7. Konstant, T. (2010). Work smarter with speed reading: Teach yourself. Hachette UK.
  8. Kuperman, V., & Van Dyke, J. A. (2011). Effects of individual differences in verbal skills on eye-movement patterns during sentence reading. Journal of memory and language, 65(1), 42-73
  9. Rayner, K., & Duffy, S. A. (1986). Lexical complexity and fixation times in reading: Effects of word frequency, verb complexity, and lexical ambiguity. Memory & cognition, 14(3), 191-201.
    Acheson, D. J., Wells, J. B., & MacDonald, M. C. (2008). New and updated tests of print exposure and reading abilities in college students. Behavior research methods, 40(1), 278-289..
  10. Kaakinen, J. K., Hyönä, J., & Keenan, J. M. (2003). How prior knowledge, WMC, and relevance of information affect eye fixations in expository text. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition, 29(3), 447.
Jan Kohut
Ahoj, jsem Honza Kohut a tady na blogu píšu a točím o tom, jak se efektivně a rychle učit. Snažím se šířit užitečné rady, které jsou vědecky ověřené, ne nějaké bullshity nebo jenom vlastní zkušenosti. Také se zde něco dozvíte o produktivitě a pozitivní psychologii.

Komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.