fbpx

Jak dlouho se učit na státnice, zkoušky nebo maturitu?!

Často se mě ptáte, jak dlouho se učit a kdy je nejlepší začít s učením se na státnice, k maturitě nebo na zkoušky. V tomhle článku se konečně dozvíte odpověď, která bude navíc podložená vědecky ověřenými poznatky z oblasti kognitivní psychologie.

V takto krátkém textu určitě nedokážu obsáhnout všechny rady ohledně efektivního učení. Proto pokud vás toto téma zajímá a chtěli byste změnit svoji techniku učení, být produktivnější a lépe organizovaní nebo si umět poradit s prokrastinací, zapojte se do mého online kurzu Jak udělat každou zkoušku.

Video a článek mají téměř identický obsah. Záleží na vás, zda si přečtete článek, nebo se raději podíváte na video.

Nejprve budu psát o tom, kdy začít s učením a proč je to tak nejlepší. Následně vám poradím, jak můžete organizovat učení se velkého množství informací. Nakonec vás odkážu na zdroj, kde jsou další návody na to, jak se vůbec přinutit k učení, kdy a jak správně opakovat, jak rychle dostávat vědomosti do paměti nebo jak nenechat stres, aby negativně ovlivnil váš výkon.

Kdy je nejlepší začít s učením?

jak dlouho se učit, kdy se začít učit

Asi vás zklamu, bohužel neexistuje žádné specifické datum, počet hodin nebo dnů, který je ideální například při 500 stránkách textu napsaného písmem Arial Black velikosti 12. Nicméně vědecké studie poskytují body, od kterých se můžeme při rozhodování o tom, jak dlouho se učit, odrazit.

V dneska již legendární studii z roku 1979, ve které se lidi učili španělská slovíčka, byli účastníci rozděleni do 3 skupinek. Každá skupinka se učila celkem 6krát, všichni se učili stejné množství času. Jediná věc, která se lišila, byla, kdy se učili. První narvali veškeré učení do jednoho dne, druzí měli mezi každou učební epizodou 1denní pauzu, poslední skupinka se učila tak, že mezi učením uběhlo 30 dní. Po 30 dnech od posledního učení se všichni podrobili testu.

experiment, jak se učit

Ukázalo se, že suverénně nejhůře na tom byli ti, kteří veškeré učení naskládali do jednoho dne. To je asi ten nejklasičtější způsob učení – odkládat všechno na poslední chvíli a pak to zběsile dohánět. Nejlépe si vedla skupinka s 30denními mezerami mezi učením, nicméně nebyli o tolik lepší než ti, kteří měli pauzu 1 den.

V dalším experimentíku, který je pro naše účely ještě relevantnější, se studenti učili statistiku – buď v rámci 6měsíční výuky nebo jen během 8 týdnů. Obě skupiny se měly naučit stejné množství látky, měli stejné množství úkolů a vyučovacích hodin (strávily učením stejnou dobu). Skupinky se tak lišily pouze v tom, v jak velkém časovém úseku bylo učení napěchované. U zkoušky i v testu pochopení učiva si mnohem lépe vedli účastníci, kteří se učili látku rozprostřenou v delším čase, tady během 6 měsíců, a ne pouze 8 týdnů.

Praktická rada – jak dlouho se učit

Rada nebude asi moc populární, ale: začněte co nejdříve. Podobné závěry nevycházejí jen z těchto 2 studií. Ve velké metaanalýze, která porovnávala průběžné učení a biflování, 259 studií z 271 potvrzuje, že průběžné učení je lepší. Za stejný počet hodin strávených učením se toho naučíte více, lépe to pochopíte, a kromě toho vědomosti udržíte po delší dobu v paměti.

Minulý rok vyšla studie, která došla k závěru, že z 10 velmi častých metod učení je právě průběžné učení tou nejlepší. Tím netvrdím, že biflování nefunguje, že neuděláte zkoušky ani státnice, když se budete učit na poslední chvíli intenzivně od rána do večera. Jenom říkám, že vědecký výzkum už v podstatě s jistotou ví, že průběžné učení je výhodnější. V odborné literatuře se tomu říká spacing effect – abyste dosáhli stejných výsledků, budete na učení potřebovat méně času, když učení rovnoměrně rozložíte na menší kousky.

Ve svém kurzu Jak udělat každou zkoušku přirovnávám paměť k trychtýři. Pokud se do trychtýře snažíte najednou nalít moc tekutiny, vyteče to ven. Stejné je to s pamětí: pomyslný trychtýř paměti vám neumožní najednou dostat do hlavy spoustu informaci, aniž by se něco přelilo přes okraj.

Pokud se chystáte také k psaní závěrečné práce, přečtěte si článek Jak začít psát diplomovou nebo bakalářskou práci.

Proč to funguje?

Průběžné učení je vskutku silnou, hojně vědecky ověřenou metodou, a tak pravděpodobně neexistuje jenom jeden jediný důvod, proč se díky učení rozloženému na menší kusy učíme rychleji a efektivněji.

První teorie

Prvním častým vysvětlením je, že když se učíme průběžně, dáváme přirozeně větší pozor, a proto vědomosti silněji zapíšeme do paměti. Proč dáváme větší pozor? Když bifluju a něco si čtu už podruhé, potřetí, připadá mi to jasné, povědomé a lehké, jsem plný sebevědomí, a tak už tomu nevěnuju takovou pozornost.

V případě, že mezi učením uplyne nějaký čas, informace zmizí z pracovní paměti, už mi to není tak jasné, všechno mi už nepřipadá snadné, a proto musím dávat daleko větší pozor, jsem z toho jakoby zdravě nervózní, a právě tohle povede k silnějšímu učení. Takže biflování vlastně falešně zvyšuje naše sebevědomí, naopak průběžné učení ukazuje na díry v našich vědomostech, které pak snadněji dokážeme zalepit.

Druhá teorie

Další zajímavá teorie nám říká, že učení je závislé na kontextu a stavu. Pokud se něco naučím ve svém pokoji ve velmi dobré náladě při 24 °C a v zeleném tričku, nejlépe si vzpomenu, když jsem znovu ve stejném kontextu: tj. můj pokoj, dobrá nálada, 24 °C, zelené tričko. Stejný kontext aktivuje stejné neurony, jaké byly aktivní v době učení, z toho důvodu je jednodušší se k těm informacím v paměti dostat.

Když se učíme průběžně, tak se vlastně pokaždé učíme v jiném kontextu a stavu. Informace v paměti si tak spojujeme s mnoha různými kontexty. Díky tomu není úspěšné vybavení informací závislé na jednom konkrétním kontextu, nýbrž si dokážeme snadno vzpomenout i například při 22 °C, v ne tak dobré náladě a v modrém tričku. Bohatší kontext rovná se snadnější vzpomínání.

Třetí teorie

Posledním důvodem, o kterém si řekneme, je exponenciální růst vědomostí v paměti. Čím více toho víte, tím snadněji se učíte, protože je snazší tu novou informaci propojit s něčím v paměti. S průběžným učením postupně budujete svoje vědomosti: čím více toho umíte, tím snadněji se učíte další informace. Při biflování se snažíte všechno najednou dostat do paměti, a tak nemůžete stavět na již vybudovaných vědomostech jako v případě průběžného učení.

Jak začít a jak dlouho se učit?

Rozhodně netvrdím, že už rok před státnicemi se máte intenzivně učit 6 hodin denně, to vůbec. Vlastně pokud se budete učit průběžně, nikdy se takhle dlouho učit pravděpodobně ani nebudete muset. Začněte co nejdříve, zprvu to nepřehánějte, učte se jenom malinko a postupně, čím více se budou státnice nebo maturita blížit, přitvrzujte.

Jak se ale rozhodnout, jak dlouho se učit a kdy ideálně začít? Zkuste pravidlo 2 až 3. Řekněte si, jak dlouho byste se na státnice učili normálně. Pro někoho by to mohly být třeba 2 týdny. A tento čas vynásobte 2krát až 3krát, a právě tak dlouho se připravujte. V tom případě by to bylo zhruba měsíc, měsíc a půl před státnicemi.

Není ale vůbec na škodu, když pomalinku, tempem 1 nebo 2 otázky týdně začnete už třeba začátkem posledního ročníku nebo na začátku kalendářního roku. A postupně budete své snahy stupňovat. Nikdy tak nebudete muset panikařit ani se dlouho učit v průběhu dne. Navíc budete postupně budovat vědomosti, které vám budou usnadňovat další učení.

Při učení na státnice se vám určitě bude hodit i článek Jak trénovat paměť.

Jak si organizovat učení

jak dlouho se učit

Ale pozor! Nikdy se nepouštějte rovnou do učení. Nejprve si musíte učení zorganizovat. Doporučuju, abyste si založili sešit v Excelu nebo Google tabulkách. Vytvořili si list pro každý předmět a do toho listu si vypsali státnicové nebo maturitní otázky. Až když to máte připravené, začněte s učením. Když se nějakou otázku naučíte, poznačte si do řádku vedle datum, kdy jste se učili, a zabarvěte buňku podle toho, jak dobře nebo špatně daný okruh umíte. Zelená znamená, že jste na tom velmi dobře, okruh je jednoduchý. Červená vám říká, že to bylo hodně těžké a nelezlo to snadno do paměti, žlutá a oranžová jsou něco mezi.

Díky tomuhle jednoduchému nástroji budete mít perfektní přehled o tom, co už umíte, jak dobře to umíte, kdy byste podle principů dlouhodobé paměti měli opakovat a kolik vám toho ještě zbývá se naučit. Mě osobně tahle tabulka hodně motivuje, líbí se mi, jak se postupně zaplňuje, jak se barvičky každým opakováním mění z těch oranžových nebo červených na žluté a zelené.

Ušetření místa v pracovní paměti

Možná namítáte, že je to složité, že si přece jde zapamatovat, co jste se už učili a co se ještě musíte naučit. Jasně, jde to, ale bohužel tyhle informace zabírají cenný prostor ve vaší pracovní paměti, a to nevyhnutelně zpomaluje učení. Kromě toho jen stěží si budete spolehlivě pamatovat, jak dobře jste nějaký konkrétní okruh uměli, který potřebuje více pozornosti a který zase méně.

Pokud byste se spoléhali jenom na svoji hlavu nebo jednoduché odškrtávání okruhů, těsně před státnicemi byste zbytečně hodně času věnovali snadným okruhům. Protože my lidi se prostě rádi učíme to, co nám jde, a vyhýbáme se těžkostem, ale ten Excel vám řekne: „Ne, ne, Honzo, tvoji pozornost si zaslouží tyhle okruhy, tohle ti nešlo, to musíš ještě vypilovat.“

Podívejte se také na můj článek Jak si plánovat učení na zkoušky, který je celý věnovaný organizaci učení.

Jak na samotné učení?

K učení doporučuju přistupovat jako sochař. Co mám na mysli? Nejprve do svojí paměti dostaňte velký mramorový kámen a postupně z něj vysochejte to překrásné dílo. Konkrétně: nepokoušejte se hned při prvním učení umět všechno dokonale. Mnohem lepší strategií je se nejprve učit okruhy „lajdácky“, tzn. ne moc do detailů. Raději projeďte více okruhů s tím, že je umíte „plus mínus“, než abyste se zdlouhavě učili do podrobností. Stejně byste ty podrobnosti zapomněli.

Uvědomte si, že k těm okruhům se ještě několikrát vrátíte při opakování, a až právě tehdy postupně vyladíte všechny detaily. Vědomosti fungují exponenciálně: pokud si nejprve postavíte základy, detaily se naučíte snadněji. Mozek tak dokáže najít více propojení mezi informacemi. Vědomosti mají rovněž čas si „sednout“, a proto je lépe pochopíte, když je uvidíte podruhé nebo potřetí. Učit se rovnou do detailů je tak nejenom zbytečné, ale rovněž neefektivní. Lepší je se učit od toho nejpodstatnějšího k tomu detailnímu. Je to dobré i proto, že se vám nestane, že byste uměli dobře jenom polovinu okruhů a zbytek vůbec.

Jste-li maturanti, mohl by vás zajímat také článek 9 tipů, jak udělat ústní maturitu.

Nedoporučuju si dávat cíle ve stylu: tento týden se naučit 15 otázek, dneska projet 5 otázek apod. Většinou máme velké oči a svůj cíl si nesplníme, což nás frustruje a stresuje do dalšího učení. Lepší je si dávat „časové cíle“, např.: tenhle týden se učit 10 hodin, dneska se učit 2 hodiny apod. Takhle malá změna ve formátu cílů vás uklidní a zároveň zajistí kvalitnější učení. Pokud jste svazováni konkrétní číslem, kterého musíte dosáhnout, mnohdy otázky jenom tak proletíte, aniž byste je pořádně pochopili. S časovými cíli se už nebudete učit jenom „pro efekt“, abyste si mohli odškrtnout splnění cíle, nýbrž si dovolíte se opravdu kvalitně učit.

Těm z vás, kteří se chytají ke státnicím, doporučuju jeden ze svých dalších článků Jak se učit na státnice.

Efektivní opakování, prokrastinace, time management?

A kdy byste měli opakovat, když se něco poprvé naučíte, kdy byste měli opakovat po druhém opakování? Jak se vlastně konkrétně ty státnicové okruhy učit pro maximální efektivitu? A možná ještě podstatnější otázkou je, jak se k tomu všemu přinutit a na učení se soustředit bez vyrušování?

Na tyhle a mnoho dalších otázek týkajících se efektivního učení a produktivity vám odpovím ve svém online kurzu Jak udělat každou zkoušku. V kurzu na jednom místě spojuju ty nejužitečnější poznatky z vědeckých výzkumů o učení a produktivitě do jednoho návodu. Lekce kurzu jdou ještě více do hloubky než tyhle články. Jenom samotnému procesu učení, nejlepším způsobům pro dostávání vědomostí do paměti, tam věnuju okolo 6 lekcí.

99 % lidí se učí tak, jak jim velí intuice, tak, jak to dělali vždycky. Bohužel desítky studií nám dokazují, že ty nejčastěji používané způsoby učení nefungují moc dobře. Naštěstí skoro všichni se můžeme učit rychleji, mít lepší prospěch nebo trávit učením méně času, když se naučíme používat svůj mozek, ovládneme efektivní metody a zbavíme se těch nefunkčních. To, jak rychle nebo pomalu se učíme, je dovednost a dovednosti si jde osvojit. A co více, učení se je podle mě základní dovedností, protože ať už budete v životě dělat cokoliv, vždycky se budete muset učit. Ovládněte tuhle dovednost a každé další učení půjde snadněji. Tak se zapojte do kurzu, ve kterém už je několik stovek studentů, a stejně jako oni ovládněte dovednost učení, produktivity, intenzivní koncentrace a organizace.

Jan Kohut
Ahoj, jsem Honza Kohut a tady na blogu píšu a točím o tom, jak se efektivně a rychle učit. Snažím se šířit užitečné rady, které jsou vědecky ověřené, ne nějaké bullshity nebo jenom vlastní zkušenosti. Také se zde něco dozvíte o produktivitě a pozitivní psychologii.

Trackbacks & Pings

Komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.