Jak se učit na státnice?! Aneb vědecky ověřené metody učení.

V tomto článku budu psát o tom, jak se učit na státnice (i jiné zkoušky) efektivně. Metody, které zmíním, jsou vědecky ověřené, takže existuje docela dost velká šance, že když rady aplikujete, půjde vám učení lépe.

Nedozvíte se, kdy začít s učením na zkoušky nebo státnice, jak si učení organizovat nebo plánovat, taky se nedozvíte, z čeho se učit, kde sehnat nejlepší materiály, jak překonat prokrastinaci nebo jak si poradit se stresem. Pokud vás zajímá právě tohle, zapojte se do mého kurzu Jak udělat každou zkoušku, ve kterém spojuju do jednoho uceleného návodu všechno, co potřebujete vědět o efektivním učení a produktivitě na vysoké škole.

Video a článek mají téměř identický obsah. Záleží na vás, zda si přečtete článek, nebo se raději podíváte na video.

Jinak už více než 600 vysokoškoláků používá pro přípravu na zkoušky, státnice moji šablonu Pomocníčka v Notion. Učení si díky Pomocníčkovi perfektně zorganizuješ a rozplánuješ. Šablonu si prohlédneš a získáš ZDE!

Prioritou je „projet“ všechno

Zjišťujete-li si právě, jak se učit na státnice, pravděpodobně jste se dosud nikdy nemuseli učit takové množství látky najednou. Proto pamatujte: Je tisíckrát lepší umět od každého něco málo než umět polovinu okruhů perfektně a tu druhou půlku neumět vůbec. Sice věřím, že pro mnohé z vás je velmi obtížné odhodit nějaký okruh ještě předtím, než ho umíte úplně dokonale, ale zvláště pokud nezbývá dost času nebo toho máte opravdu hodně, je to naprosto klíčové.

První důvod, proč se učit všechno, je naprosto jasný: neriskujete, že si vytáhnete okruh, který vůbec neumíte. Druhý důvod má spojitost s efektivním učením. Učíme se lépe a rychleji, když nejprve ovládneme základy a až pak jdeme na detaily, než když se rovnou snažíme učit všechno do podrobností.

Asi se vám to někdy stalo. Něco jste se učili, ale nějakou část jste prostě nemohli pochopit nebo si ji zapamatovat. Ale další den, když jste okruh znovu projížděli, vám to najednou docvaklo. Jak je to možné? Daný úsek je pořád stejně složitý, asi se přes noc zázrakem nestal jednoduchým. Informace se na sebe vrství – abych mohl pochopit obtížnější koncept nebo si něco dobře zapamatovat, potřebuju mít nějaké předchozí znalosti. Tím první učením jste si osvojili jakési základy, předpoklady pro pochopení toho těžšího, a když jste už měli tyhle informace pevně v paměti, dovolilo vám to snadno pochopit tu složitější část. V této studii je vysvětleno, že čím víc toho víme, tím snadněji se učíme další věci.

Zajímá vás, jak se dlouho se učit na státnice? Mrkněte na článek z odkazu.

Jak to uvést do praxe?

Mějte plán toho, kolik se toho musíte za den naučit, a nemilosrdně se plánu držte. Plán si nastavte tak, aby vám zbylo aspoň pár dnů čistě na opakování. Když se učíte a něco vám nedává smysl, dlouho si s tím nelámejte zuby, jděte dál. A už vůbec se to nesnažte učit nazpaměť slovo od slova, raději si to někam poznamenejte, označte si to. Jakmile se k tomu příště vrátíte, je dost dobře možné, že vám to docvakne, protože posbíráte související informace, které vám umožní tu věc pochopit. (Tj. řeknete si: „Aha, ono to je takhle, protože tohle je takhle a jinak by to fungovat nemohlo,“ a najednou vám to bude dávat smysl.)

Nezdá se to, ale pokud se učíte takhle „po vrstvách“, ušetří vám to spoustu času, protože nikdy se na ničem dlouho nezaseknete, naopak při každém dalším učení budete přirozeně chápat více a více informací. Raději si učivo ke zkouškám nebo státnicím projeďte několikrát a postupně „leštěte“ svoje vědomosti, než abyste se rovnou snažili umět všechno tiptop.

Období před státnicemi může být velmi psychicky náročné. Proto by se vám mohl hodit také článek o tom, jak se vypořádat se stresem.

Nevěřte si

Asi víte, že není zrovna produktivní se při učení koukat do telefonu nebo se nějak jinak krátce vyrušovat. Stojí nás to klidně 40 % času stráveného učením, zároveň se nám informace, které se takto učíme, hůře chápou (studie na toto téma zde).

Jenom tím, že zlepšíte svou koncentraci, dost výrazně zefektivníte učení. Ale jak to dokázat, jak odolat tomu pokušení se vyrušovat a rozptylovat při učení? Jednoduše: nesmíte si věřit. Nesmíte si věřit, že těm pokušením se vyrušit dokážete odolat. Na místo toho veškeré zdroje vyrušení úplně odstraňte ze svého prostředí, tak vám nezbyde nic jiného než se intenzivně soustředit.

Třeba jeden týpek mi na mém workshopu říkal, že ještě před učením vypne svůj mobil a následně ho zavře do šuplíku v koupelně. Takhle nemá absolutní šanci se telefonem vyrušit. Při učení navíc nikdy nepoužívá počítač, pokud ho nutně nepotřebuje.

Použijte to jako inspiraci. Jednoduše si nedejte šanci být vyrušeni. Nepoužívejte ani aplikace jako například Forest, protože i to odolávání pokušení, pohled na telefon nás stojí hodně mentální energie a úsilí, což nevyhnutelně zpomaluje učení. Z jedné studie například vychází, že pouhá přítomnost telefonu v zorném poli snižuje naši fluidní inteligenci a kapacitu pracovní paměti.

Pokud při učení používáte počítač, odpojte ho od internetu. Nejlépe buďte někde, kde internet není, anebo používejte apky jako Freedom nebo Cold Turkey, které vám nedovolí po stanovenou dobu navštívit vybrané rušivé stránky.

Pro maximální efektivitu učení se učte maximálně jednu hodinu v kuse bez přestávky. Delší doba nemá smysl, nemáme už tolik energie, abychom podávali maximální výkony.

Na toto téma jsem už dříve napsal článek Jak se koncentrovat bez rozptylování a vyrušování.

Metoda jak se učit na státnice – nesmíš jenom číst!

Pouhé čtení je jednou z nejméně účinných metod učení. Přečtěte si 10 stránek textu a další den si z toho budete pamatovat jenom velmi málo. Čtení bude efektivní, až když ho „vytuníme“ několika technikami, které nás donutí více přemýšlet o významu látky, propojovat nové informace s těmi, které už máme v paměti, a tak látku hluboce pochopit a silně zapsat do paměti.

Vsadím se, že většina z vás ráda používá zvýrazňovače. Bohužel ze studií vychází, že to není moc účinné. Naštěstí existuje několik vědecky ověřených principů, které vám pomohou zvýrazňovat a podtrhávat efektivněji.

Zaprvé zvýrazňujte až po dočtení textu. Pokud zvýrazňujete v průběhu čtení, soustředíte se na izolovaná fakta, aniž byste vnímali studované informace v souvislostech, což bohužel vede k horšímu porozumění a také zapamatování. Většinou toho taky zvýrazníte hrozně moc, protože v danou chvíli považujete za podstatné úplně všechno. Až když získáte celkový kontext, uvědomíte si, co je skutečně důležité.

Zadruhé zvýrazňujte maximálně jednu větu v odstavci. Tohle poměrně přísné omezení vás nutí pořádně myslet, skutečně intenzivně se zamýšlet nad tím, co se učíte, informace mezi sebou porovnávat. No a čím více přemýšlíte o významu látky, tím lépe. Problém se zvýrazňováním je to, že často vlastně vůbec nepřemýšlíte, jenom jezdíte rukou po papíru a máte pocit, že děláte něco produktivního.

Oba tipy jsou hodně neintuitivní, ale přinesou vám lepší výsledky.

Buďte při čtení zvědaví

Další tip vás nutí propojovat vědomosti mezi sebou. Při čtení se každou chvíli zastavte a ptejte se:

• Proč to takhle je?
• Proč je to důležité?
• Jak to funguje?

Otázky ve stylu „jak a proč“ vás nutí propojovat nové a stávající vědomosti mezi sebou. Pokud mám vysvětlit, proč je něco tak, jak to je, musím nevyhnutelně šáhnout po nějakých informacích, které už mám v paměti, abych to zdůvodnil. Naopak otázky ve stylu: „Co to je?“ nebo „Co je to sakra za kravinu?“ vás nutí se zaměřovat jenom tu dílčí informaci v izolaci, což není dobře. Nepropojená informace velmi snadno vypadne z paměti a nemůže vás k ní později dovést hustá síť neuronových cestiček.

Hodně užitečné je se občas zastavit a hrát si na učitele, vysvětlovat, co se učíte, vlastními slovy, zjednodušovat a klidně i napodobovat svoje vyučující, abyste si čas strávený učením více užili. Není náhoda, že spousta učitelů říká, že látku opravdu dobře pochopili, až když byli nuceni ji předávat někomu dalšímu. Podrobněji o učení se pomocí otázek a hry na učitele zde.

Efektivní způsob psaní poznámek

Pomoct vám může taky psaní poznámek. Ale pozor, poznámky si vždycky pište vlastními slovy, jedině tak si ověříte, že látku opravdu dobře chápete. Když jenom přepisujete nebo drobně zkracujete, co je napsáno někde jinde, nemusíte o studované látce reálně moc přemýšlet, nahlížet na ni z mnoha úhlů, a tak se velmi snadno dokážete přesvědčit, že to chápete a umíte, i když realita bude pravděpodobně úplně jiná.

Nejlepší je poznámky psát z paměti až po dočtení, výjimkou jsou opravdu těžká témata, kde si potřebujete okamžitě ověřit, zdali vám to dává smysl.

Více se dozvíte v samostatném článku Jak si psát poznámky – zapamatovatelné a přehledné výpisky.

Když už máte v ruce tužku, je fajn si psát otázky. Zamýšlejte se, na co by se vás mohli u zkoušky zeptat a vypište to. Psaní otázek vás znovu nutí přemýšlet o tom, co je podstatné, a tak je nutné se na to více zaměřit. Otázky navíc využijete i v další fázi učení.

Všechny zmíněné techniky – vědomé zvýrazňování, proč a jak, hraní si na učitele, poznámky i otázky čtení zpomalí a „znepříjemní“, nicméně odměnou vám bude kvalitnější učení. Informace budete lépe chápat a pěkně hustě je propojíte mezi sebou tak, aby snadno nevypadly z vaší paměti.

Ale pozor, ještě nemáte hotovo, přichází nejdůležitější fáze učení.

Dostávej vědomosti z paměti

Zavřete studijní materiály a snažte se říct nebo napsat úplně všechno, co si ze čtení pamatujete. Teprve když si informace vybavíte, můžete si být jistí, že to opravdu umíte a chápete. Navíc získáte perfektní a nezkreslenou zpětnou vazbu o tom, jak na tom jste, co je pro vás lehké a v čem máte ještě naopak mezery.

Při vybavování můžete použít otázky, které jste si vypsali při čtení. Odpovídat můžete taky na otázky, které jsou na konci kapitoly učebnice nebo které se objevovaly v zadáních zkoušek v minulých letech. Jakmile si na nic dalšího nebudete moct vzpomenout, rychle si zkontrolujte, jak se vám vedlo, a doučte se to, co jste neuměli moc dobře nebo vůbec.

A pokud jste už opravdu v koncích, vyzkoušejte látky na podporu paměti. Sice vám to zkoušku neudělá, ale o 5 % lepší být můžete.

Přeříkávání nestačí!

Podstatou aktivního učení opravdu není, abyste látku dokázali odříkat slovo od slova. Jde hlavně o to, abyste si vybavili klíčové informace a dokázali myšlenku vyjádřit smysluplně vlastními slovy.

Jak už jsem říkal: pokud vám něco neleze do paměti, moc dlouho se tím při prvním učení netrapte, a už vůbec se to nesnažte na sílu narvat do hlavy. Raději si to označte a jděte na další otázku. Je dost dobře možné, že při prvním nebo druhém opakováním vám to díky nově nabytým znalostem začne dávat smysl. Pokud ani po druhém opakování nebudete schopni informaci uložit do paměti, použijte kartičky nebo nějakou mnemotechnickou pomůcku. Více o metodě vybavování se dočtete v této studii.

Kdy a jak opakovat? O tom zjistíte více v mém online kurzu. Tady zmíním jenom to, že neuděláte nic špatně, když si okruh poprvé zopakujete další den, nejpozději však do 3 dnů!

Přečtěte si také 7 tipů, jak se učit efektivně.

Jak se učit na státnice: v jeden den jen jeden předmět, nebo se zároveň připravovat na více předmětů?

Věda se přiklání spíše k prokládání. Při učení vícero předmětů zapojujete různé části mozku, a tak nebudete tak rychle unavení, protože hlavu využíváte rovnoměrněji. Navíc budete mít v průběhu dne přístup k širší paletě informací, což vám možná dovolí si všimnout propojení a souvislostí mezi informacemi, které by vám jinak zůstaly skryty. Například koncept z předmětu X je hodně podobný myšlence z předmětu Y.

A pokud se učíte na zkoušku, kde máte řešit příklady (třeba matematiku), při učení střídejte různé typy příkladů mezi sebou. Ze studií vychází, že takhle látku lépe pochopíte a u zkoušky dokážete lépe rozlišit, který postup bude nejvhodnější použít.

V tomto krátkém článku jsem nemohl obsáhnout zdaleka vše, a proto pokud vás vědecky ověřené metody efektivního učení zaujaly a chtěli byste jít více do hloubky, zapojte se do kurzu Jak udělat každou zkoušku. V jednom návodu spojuju ty nejužitečnější tipy na to, jak se učit na státnice a jakoukoliv jinou zkoušku. Kurz navíc není jenom o efektivním učení, dozvíte se, jak na organizaci, plánování, jak porazit prokrastinaci, lépe se soustředit, méně se stresovat, kde hledat studijní materiály a mnoho dalšího.