Jak nezapomínat a cokoliv si na dlouho zapamatovat?!

Asi každý má čas od času pocit, že má špatnou paměť. Něco se naučíme a po pár hodinách, další den si už skoro nic nepamatujeme. V článku se dozvíte, jak nezapomínat a cokoliv si na dlouho zapamatovat. Abych byl upřímnější a nesliboval nemožné, řekneme si, jak zpomalit proces zapomínání a zvýšit pravděpodobnost, že informace uložíte do dlouhodobé paměti.

Vědomosti z článku vám nesmírně usnadní život. Ke státnicím, ke zkouškám nebo třeba k maturitě se nebudete muset nějak usilovně učit, jelikož si už budete většinu informací pamatovat z dřívějška.

* Video a článek mají téměř identický obsah, je na vás, který typ obsahu raději konzumujete.

Strmá křivka zapomínání

Je úplně normální, že to, co se naučíte vám rychle vyvětrá z paměti. Neznamená to, že jste vadní, když si den po přednášce pamatujete jenom minimum z probíraných informací. Vlastně je to zcela běžné, jak můžete vidět na křivce zapomínání.

Vodorovná osa čas, svislá osa procenta zapamatování.

Už v roce 1885 přišel německy psycholog Hermann Ebbinghaus s tzv. křivkou zapomínání, ze které můžeme vyčíst, jak rychle informace mizí z paměti potom, co se je naučíme.

Spoustu informací zapomeneme již hodinu po učení, další velkou várku informací zapomeneme přes noc. Dva dny po učení si pamatujeme už jenom čtvrtinu toho, co jsme uměli ihned po dostudování.

Ebbinghaus se k číslům dovtípil pomocí vlastních pokusů, ke stejným číslům se dopracovaly i další vědecké skupiny mnoho let po Ebbinghausovi s využitím sofistikovanějších metod. Německý psycholog se učil nazpaměť něco ve smyslu LOR, TAY, SWI, FTA atd. S učením skončil, až nějakou dlouho sekvenci náhodný trojic písmen uměl dokonale nazpaměť. Po uplynutí nějaké doby, třeba jedné hodiny, jednoho dnu testoval, kolik si toho pamatuje.

Při učení se látky do školy nemusí být křivka zapomínání tak drastická. Jelikož informace, které se učíme ke zkouškám, nejsou tak abstraktní jako ty, které se učil Ebbinghaus. Můžete si je představit, a hlavně se dají navázat na vaši stávající síť vědomostí, jinými slovy, můžete si to s něčím spojit, vidět propojení mezi informacemi.

Nejblbější trik na učení, jaký jste kdy dostali…

Mějte hodně vědomostí a nové znalosti se vám na to budou snadněji vázat (dokážete vytvořit více propojení mezi novými a stávajícími vědomostmi), a to znamená, že si je silněji zapamatujete. Tohle je vlastně takový první blbý trik na to, jak nezapomínat. Když zasadíte nějakou informaci do mozku, aniž by existovala souvislost nebo spojení na další informace, jenom stěží si později vzpomenete. Naopak, pokud se učíte něco, co hodně souvisí s vašimi předchozími znalostmi, dá se to nějak spojit, můžete nalézt podobnost, souvislost vzpomenete si na to daleko snadněji.

Mozek můžete aktivně nabádat k tomu, aby hledal souvislosti. Například se ptejte:

• Připomíná mi to něco?
• Je to podobné něčemu, co už dobře znám?
• Dá se to k něčemu přirovnat?
• Navazuje to na něco?
• Proč tomu tak je?

Otázkami aktivujete svůj mozek, donutíte ho myslet, hledat souvislosti, které pravděpodobně najde, nebo si nějaké vymyslí a tím pádem, si informaci pevněji zapamatujete a zploštíte křivku zapomínání.

Čím širší základna vědomostí, tím snadněji se vám bude učit. Všichni máme spoustu vědomosti. Musíte se donutit přemýšlet a hledat ty souvislosti, porovnávat své vědomosti. Někteří z nás přirozeně neustále propojují, hledají souvislosti a porovnávají nové a staré znalosti. Ostatní se k tomu musí popostrčit, aby si tímhle usnadnili učení.

Ale i když máte nové informace hustě propojené se starými, se nám toho strašně moc vytratí z paměti. Existuje nějaký zaručený lék, jak nezapomínat?

Proč mi to ve škole nejde, i když se snažím? – Je vám to povědomé, tak to si přečtěte článek z odkazu.

Lék na zapomínání? Aneb skutečný způsob jak nezapomínat

Bohužel neexistuje žádná zázračná formulka, dokonce ani tabletky, léky, jak nezapomínat. Jediný účinný lék na zapomínání, který znám, je opakování!

Abych byl konkrétnější, aktivní opakování. Aktivní opakování znamená snahu o dostávání informací z paměti. Opakujete tak, že se ptáte, co si pamatujete a snažíte se nahlas odpovědět, vybavit si to. Píšete si na papír shrnutí toho, co si pamatujete, samozřejmě bez koukání do sešitu. Každé aktivní opakování, “zastavuje” proces zapomínání. I kdybyste si něco jenom jednou zopákli, zůstane vám toho v paměti daleko více.

Dokládá to třeba experiment, ve kterém si děti šestých tříd měly nastudovat text o 600 slovech. Jakmile studenti napsali první test (test je forma aktivní opakování), zapomínání se téměř zastavilo, v dalším testu o týden později se jejich výsledky zhoršily jenom minimálně.

Mohl bych zmínit další desítky experimentů, které dokázaly, že aktivní vybavování informací z mozku zastavuje proces zapomínání. Ale myslím, že by vás to nudilo a spokojíte se s jedním příkladem a slibem, že aktivní opakování skutečně zastavuje zapomínání. Nastává další otázka, kdy bychom měli opakovat, aby to bylo co nejefektivnější?

11 vědecky ověřených tipů, jak se správně učit – pokud máte čas, mrkněte i na tento článek.

Kdy je nejlepší opakovat?

Nejlepší je opakovat tehdy, když se vám informace začínají vytrácet z paměti, tj. není úplně snadné si vzpomenout. Opačně řečeno, nemá smysl opakovat, jestliže něco skvěle umíte nebo naopak už vůbec neumíte.

Třeba se učíte definici, zvládnete jí říct několikrát správně, v tu chvíli nemá smysl ji znovu opakovat. Na paměť a sílu paměťové stopy má největší efekt, když si něco zopakujete těsně předtím, než to máte zapomenout. Definici opakujete tehdy, když už je pro vás poměrně těžké si vzpomenout, třeba po jedné hodině, jednom dnu. Naopak by bylo špatné opakovat tehdy, když už si nepamatujete ani ň, učili byste se to nanovo.

Čím více úsilí vás stojí dostat informaci z paměti, tím lépe pro zapamatování!

V praxi může být těžké odhadnout, kdy se nám něco vytrácí z paměti. Pro každý předmět, pro každou látku to bude jiné. Když jsem se například učil na zkoušku z informatiky, vůbec mi to nelezlo do hlavy, nedávalo mi to smysl, opakoval jsem klidně půlhodinu po tom, co jsem se učil. Naopak řízení lidských zdrojů mi připadalo snadné, otázku jsem se naučil jednou a pak si ji zopakoval až těsně před zkouškou.

Je to hodně o citu a upřímnost k sobě. Vnímejte, co vám jde a naopak nejde.

Obecně můžu doporučit, abyste opakovali den po učení. Jak vidíte v křivce zapomínání, za jeden den se toho strašně moc vymaže z paměti. Pokud se učíte něco skutečně těžkého, není na škodu si to zopáknout ještě tentýž den. Následně opakujte po jednom týdnu. Největší pozornost věnujte tomu těžkému, co už se vám začíná vytrácet z paměti, a také nemarněte čas tím, co perfektně umíte.

A kdy je nejlepší se učit se dozvíte v dalším z mých článků.

Rozložené učení – důležitý princip, jak nezapomínat

Pokud potřebujete vědět, jak nezapomínat, zbystřete. Další pravidlo hlásá, že by se intervaly mezi opakováním měly neustále zvyšovat. Z toho důvodu, aby bylo stále těžší si vzpomenout. Jo je to logické, když poprvé opakujete po jednom dnu, je kravina opakovat za pár hodin, když to ještě dobře umíte. Nedošlo by k posílení vzpomínky. Aby k takovému posílení došlo, musí vybavování vyžadovat úsilí.

Jinak je celkem důležité zmínit, že pokaždé, když si něco zopakujete, zplošťujete křivku zapomínání. Něco naučíte a za jeden den zapomenete téměř 60 % informací, ale když si to další den zopakujete, tak po 24 hodinách od toho prvního opakování vám v paměti zůstane daleko více informací, neztratí se zase 60 % ale mnohem, mnohem méně. Tohle je vlastně vaše motivace pro opakování, když opakujete ve správný moment, zplošťujete křivku zapomínání, informace se ukládají do dlouhodobé paměti.

Jak to dělám já?

Osobně se snažím opakovat každý den po škole to, co jsme probrali. Motivací mi je znalost toho, že opakování zastavuje proces zapomínání. Vím, že když si něco zopakuji, zůstaneme mi toho v hlavě víc, učení na zkoušku mi tak bude trvat daleko méně času než mým spolužákům, kteří neopakují. Opakování zastaví/výrazně zpomalí křivku zapomínání. Nějakému spolužákovi, který po škole neopakuje, zůstane v hlavě třeba 10 % informací, kdežto mně tam díky krátkému opakování může zůstat třeba 50 % probraného materiálu. Čísla berte s rezervou. Učení ke zkoušce mi tak zabere mnohonásobně méně času. Nezačínám z 10 % procent, ale umím už polovinu.

Opakování po škole není nijak zvlášť časově náročné, snažím se nahlas říct, co si pamatuji. Pak si pročtu poznámky a znova se snažím bez koukání říct, co jsem přečetl, ale neuvedl jsem to při prvním povídání. Pokud v nějakém předmětu počítáme, vypočítám příklad bez toho, aniž bych koukal na správný postup. Pokud jsme probírali těžké definice, vzorečky, vložím si je do Anki.

Anki je program, který pomáhá s efektivním opakováním. Informace vám totiž nabízí k opakování přesně ve chvíli, kdy je zapomínáte (a právě tehdy je nejlepší opakovat, paměťová stopa nejvíce posílí). Program neustále zvyšuje intervaly mezi opakováním, což je další princip správného opakování. Jedná se super pomůcku, pokud si něco potřebujete dlouhodobě a snadno zapamatovat.

Anki nevyužívejte na všechno, jenom k učení se složitých informací. Není zrovna rozumné tvořit obšírné kartičky plné textu. Program se rovněž hodí k učení se cizích slovíček.

Co je to Anki a jak vám pomůže se lépe učit – rozhodně doporučuji přečíst i tento článek.

Anebo se rovnou zapojte do videokurzu, ve kterém vás učím, jak Anki co nejlépe používat!

Praktické tipy, jak se připravovat na zkoušku nebo státnice, maturitu?

Taky jsem nerad, když je toho moc!

S učením, ať už k maturitě, ke zkouškám, na státnice začínejte s předstihem. Zastávám heslo: Raději udělej něco málo každý den, než aby ses usilovně bifloval na poslední chvíli a neměl žádný život.

Průběžné učení vám nesežere více času, spíše naopak, jak dokládají studie. Díky aktivnímu opakování zastavíte proces zapomínání, samotné učení před zkouškami nebo maturitou bude kratší a informace vám zůstanou v paměti déle, než kdybyste biflovali.

Opakujte

Učení na zkoušku začíná vlastně už první přednášku. Jak jsem zmiňoval před chvíli, opakujte každý den. “Zastavíte” křivku zapomínání. Když se pak budete chystat ke zkoušce, v paměti toho budete mít více, učení vám tak zabere méně času. Fakt netvrdím, abyste se každý den po škole učili 2 hodiny a poctivě opakovali každý předmět. Tohle fakt nedělám ani já. Je to o tom citu, musíte vnímat, které předměty jsou nejtěžší a na ty se skutečně zaměřit.

Mějte přehled

Dalším praktickým tipem je, abyste měli přehled. Mám vytvořený excelovský dokument, ve kterém si eviduji všechno, co se učím do školy. Většinou tam mám vypsané všechny okruhy ke zkoušce a vedle nich si píšu datum, kdy jsem se to učil a známku, jak dobře to umím.

Tenhle přístup je mnohem lepší než plánování ve stylu 15. 12 se budu učit o srdci, 16. 12 o plicích atd. Díky tabulce máte perfektní přehled. Víte, co jste se učili, co vám ještě zbývá a jak dobře to umíte. A hlavně umožní vám to dělat lepší rozhodnutí ohledně studia. Pomáhá vám lépe plánovat opakování. Dokážete z ní vyčíst, co vám nejde, vytrácí se vám z paměti a musíte se to doučit. A také víte, která témata umíte skvěle a nemusíte jim věnovat pozornost. Díky takovému dokumentu se učíte efektivněji, neplýtváte energií učením se zbytečností, učíte se to, co je nejvíce potřeba. Lépe si naplánujete opakování nebo se na poslední chvíli správně rozhodnete, co se ještě učit.

Navíc je to podle mě celkem motivující, vidíte svůj progres, kolik toho už umíte a co vám ještě zbývá. Často si uvědomíte, že toho není tak moc, jak jste čekali.

Nástroje, které vám pomohou

Posledním praktickým tipem je, abyste používali chytré programy jako Anki nebo Quizlet. Celé video mluvím, že nejlepší je opakovat ve chvíli, kdy vám mají vědomosti vypadnout z paměti, něco jste zapomněli, ale něco se tam drží. Je to sice pěkná věta, ale už hůře se vám pozná, kdy tenhle moment nastane. Programy jako je Anki nebo Quizlet to dokážou podle vašich odpovědí při opakování poznat a látku vám osvěží ve vhodný moment.

Učte se průběžně, testujte své znalosti. Protože i jedno aktivní opakování zastaví proces zapomínání.

Doufám, že se vám článek líbil. Věřím, že vám může hodně pomoct.

Pokud se toho chcete o efektivním učení dozvědět ještě více, stáhněte si ukázku z mojí e-knihy Jak se efektivně učit nejen do školy. Zdarma získáte přístup ke 36 stránkám!

Zdroje, ze kterých jsem čerpal:

Bjork, ~· A., & Bjork,. E. L. (1992). A new theory of disuse and an old theory of stimulus fluctuation.

Hillsdale, NJ: Erlbaum. Roediger HL, Karpicke JD. Test-enhanced learning: taking memory tests improves long-term retention. Psychol Sci. 2006 Mar;17(3):249-55. PubMed PMID: 16507066.

Nauč se to!

Jak se učíme!