Nejlepší metody učení pro studium na vysoké škole!

Pravděpodobně je toho na vás ve škole hodně. Možná vám na škole dost záleží nebo máte pocit, že váš mozek není tak výkonný, jak byste si představovali. Anebo jsem úplně mimo a vy jste jenom zvědaví, které metody učení nejlépe fungují při studiu na vysoké škole.

*Video a článek mají téměř identický obsah, je na vás, který typ obsahu zvolíte.

V článku dostanete návod na to, jak se učit na vysoké škole lépe. Tenhle článek, ale i další můj obsah, vznikl z toho důvodu, že je zde obrovský potenciál, abyste strávili učením méně času, vylepšili si prospěch, byli méně ve stresu a vysokou v pohodě zvládali. Existuje totiž velký rozdíl mezi tím, jak se studenti učí a co si myslí, že při učení funguje, a tím, co ví o efektivním učení současný vědecký výzkum. A právě o pár takových ověřených poznatcích se dneska dozvíte, abyste mohli používat mozek o něco chytřeji.

Nezáleží na tom, jakou vysokou studujete. Pokud porozumíte principům, které budou zmiňovány, zvládnete je přizpůsobit svým vlastním potřebám.

Pokud na sobě chcete pracovat, zajímavá vás produktivita a efektivní učení, je pro vás tento web to správné místo. Naleznete zde přes 150 zajímavých článků a můžete mrknout také na online kurz Jak udělat každou zkoušku, ve kterém na jednom místě sdílím ty nejlepší postupy.

Mechanické učení a biflování

Pod pojmem mechanické učení se rozumí učení se něčeho pořád dokola: opakujete, čtete nebo třeba posloucháte. Je pravda, že na základní nebo střední škole může mechanické učení fungovat. Avšak na vysoké tenhle způsob nestačí, nebo vás minimálně připravuje o spoustu času, energie a velkou várku bodů.

Mechanické učení je neúčinné. Posuďte sami: v experimentu měli účastníci za úkol učit se slovíčka. Některá si mohli zopakovat 12krát za sebou, jiná slovíčka třeba 9krát, další 6krát a některá jenom jednou. Nemělo v podstatě žádný vliv, kolikrát si účastníci slovíčka zopakovali. Slovo si pamatovali zhruba stejně dobře, ať už opakovali 12krát za sebou, 6krát za sebou nebo jenom jednou. Těch 11 pokusů navíc bylo vlastně zbytečných…

To, že se nějaké informaci mnohokrát vystavíte, budete to třeba stále dokola číst, nezaručuje, že vám to utkví v paměti. To je důležitá myšlenka, klidně si ji někam zapište. Potvrzuje to i další experiment. V něm poprosili 88 studentů vysoké školy, aby nakreslili logo Applu, zřejmě nejznámější logo na světě, které viděl každý nesčetněkrát. Navzdory tomu byl pouze jeden student z experimentu schopen nakreslit logo přesně.

To by bylo jenom pár z mnoha vědeckých důkazů, že opakované vystavení se informacím je bohužel nedostane pevně do paměti. Opakované čtení, mechanické opakování vede jenom k velmi slabému zapamatování.

Proč ale tolik chytrých lidí tuhle metodu učení používá, když nefunguje? Proč každý dokola pročítá studijní materiály? Protože intuice a selský rozum nám říká, že to funguje.

Pokud se něco učíte mechanicky, opakovaně čtete, v daný moment získáváte jakýsi pocit plynulosti, všechno se zdá povědomé a snadné, protože jste to už tolikrát viděli.

Při mechanickém učení jsou studované informace pohotově k dispozici v krátkodobé paměti, což vám poskytuje bludný pocit, že tam budou i další den či za týden. Ale to, že nyní máte něco v krátkodobé paměti, nezaručuje, že budete informace umět i později, když budete muset spoléhat na paměť dlouhodobou.

„Myslet znamená h*vno vědět“ – alespoň, co se učení týče. Při učení nevěřte své intuici ani pocitům, velmi často jsou mylné. Nenechte se zmást tím, že vám to jde, všechno vám připadá povědomé a lehké. Vůbec to nemusí znamenat, že došlo ke skutečně trvalému učení. Ve své knize Range to skvěle popsal David Epstein: „Čím horší máte pocity při učení, čím je to náročnější, tím kvalitnější zapamatování. Čím je učení snadnější, tím je méně kvalitní.“

U efektivního učení nejde ani tak o kvantitu, tedy kolikrát něco uvidíte či kolikrát si to mechanicky zopakujete, jako spíše o kvalitu.

Informace hluboce zpracovávejte

Jedním takovým kvalitním způsobem učení je tzv. hluboké zpracovávání informací. Pokládejte si otázku: „Proč? Proč tomu tak je?“ Slovíčko „proč“ vás nutí přemýšlet, informace zpracovávat hluboce, vytvářet spojení mezi nově učenou informací a vašimi stávajícími vědomostmi v mozku. Čím více propojení vytvoříte, tím pevněji nové informace ukotvíte. Je celkem logické, že informace budete umět lépe a silněji, pokud vás k nim může dovést mnoho různých spojení v mozku, nejenom jedno nebo dvě.

Také je dobré hledat příklady, a vůbec to nemusí být příklady z daného oboru, směle najděte vzdálené analogie. S pamatováním nejvíce pomůžou příklady z vlastního života, ptejte se: „Připomíná mi to něco? Dá se to přirovnat k něčemu, co se děje v životě mně?“

Dalším kvalitní metodou učení, který je ale v úplném kontrastu s intuicí, je průběžné učení. Na první pohled se zdá, že zabere delší dobu a že to celé jde tak nějak pomalu. Ale zdání nás opět klame. Jak se ukazuje z desítek studií, je lepší rozdělit si učení na menší části. Nejenom, že dojde k trvalejšímu učení, především takové studium zabere méně času.

Nemusí to být nic hrozného. Už se nebudete učit v maximálním nasazení 3 dny před zkouškou, ale rozprostřete si to na menší kusy v průběhu týdne nebo 10 dnů. Hodinově čas ušetříte. Pro začátek se zamyslete nad tím, kolik dnů se učíte ke zkouškám, a vynásobte to dvěma, případně dvěma a půl.

Protože vás nechci unudit k smrti dlouhým článkem, nejdu úplně do hloubky a podrobností. Avšak pokud vás téma zajímá více se dozvíte v mém online kurzu Jak udělat každou zkoušku, kde v podrobných lekcích sdílím ucelený návod, jak se učit efektivně. Dále jak organizovat svůj čas, lépe se soustředit a neprokrastinovat. Kurz momentálně obsahuje 22 rozsáhlých textových návodů.

Učte se organizovaně

Jak to u mě bývá zvykem, začneme vědeckým experimentem, ze kterého vyvodíme praktické metody učení.

Dvě skupinky účastníků měly poměrně těžký úkol: naučit se nazpaměť seznam 112 slovíček. Chyták byl v tom, že první skupinka se učila slovíčka v náhodném pořadí. Naopak druhá skupinka studovala pěkně organizovaně, učili se po kategoriích – nejprve se učili kovy, z nich vzácné kovy či slitiny, další velkou kategorií byly kameny: drahokamy, zdiva apod.

Asi vás nepřekvapí, že po nějakém čtvrtém učení si lidé z druhé skupinky pamatovali už skoro všechna prezentovaná slova, zatímco ti, kteří se učili úplně stejná slova, ale v náhodném pořadí, jich uměli jenom 60 %.

Mozek se skládá z nejrůznějších propojených sítí vědomostí, a pokud se učíte v souladu s tím, jak je váš mozek organizovaný, mnohem snadněji vám budou informace zapadat pevně do mozku. Naopak, pokud se učíte neorganizovaně, je zpracování informací mnohem složitější, rychle přeplníte pracovní paměť, a tím pádem ani zapamatování nebude kdovíjaké.

Nikdy se nic neučte od bodu A do bodu Z. Nejprve získejte nadhled. Uvědomte si, co je nejdůležitější, mějte přehled o tom, co se učíte, jaká jsou hlavní témata a myšlenky, a až pak doplňujte detaily. Když si takhle postavíte základy, půjde to všechno daleko snadněji.

Zprvu se to může zdát jako ztráta času, zbytečné úsilí navíc, ale vyplatí se to.

Mohou vám pomoct tzv. základní kostry. Je to vlastně takový hierarchický seznam všech témat a podtémat, která se musíte naučit. Jakmile se učíte s kostrou, dokážete si snadněji uvědomit, že nějaká informace patří pod určité téma a tohle téma patří zase pod nějaký větší celek. Učení tak půjde lépe a snadněji. Kostru si můžete vytvořit pro celý předmět i pro větší témata.

Stejnou funkci mohou plnit myšlenkové mapy. Já osobně je sice nemám až tak rád, protože zaberou hodně času, ale věřím, že spousta lidi si s tím vyhraje.

Ve zkratce: než se pustíte do studia podrobností, mějte přehled a vězte, kam všechno patří a zapadá. Do této logické struktury se navážou informace snadněji.

Při studiu na vysoké škole by se vám mohl hodit také článek Jak udělat zápočet nebo Jak se učit na zkoušky.

Místo poznámek si pište raději otázky

Píšete si poznámky, shrnutí, nejrůznější výtahy nebo taháčky? Na první pohled se to zdá jako produktivní metoda učení, která vám hodně pomáhá, ale nenechte se tím oklamat.

Ve skutečnosti je to spíše taková pseudoproduktivní aktivita, která vás naplňuje dobrým pocitem, že něco “produktivního” děláte. Avšak reálně to nijak zvlášť nepomáhá.

Informacím se vlastně jenom opakovaně vystavujete, mozek tím získává pocit, že to umíte, protože v daný moment jsou informace k dispozici v pracovní paměti, a to vyvolává dojem, že tam budou napořád. Ale jak už víte, není tomu tak.

Uděláte lépe, když si budete při čtení odpovídat na otázku proč, jak už bylo zmíněno, a vypisovat si pro sebe otázky, na které budete později odpovídat. Například jestliže čtete o druhé světové válce na zkoušku z dějepisu, napíšete si otázku: „Co odstartovalo druhou světovou válku?“ Pokud se učíte o derivacích, napíšete si při jejich studiu místo shrnutí toho, co to derivace jsou, otázku: „Jak bych vysvětlil, co je to derivace a k čemu se hodí?“

Nejenom, že vás vypisování otázek donutí přemýšlet a vžít se do role zkoušejícího, hlavně vám to pomůže se informace naučit. Po dočtení textu na otázky odpovídejte, lovte je z paměti. Když si odpověď vybavíte, v podstatě zastavíte proces zapomínání, informace si pevně zapamatujete a lépe ji pochopíte, jak vychází ze studií.

Později si můžete otázky nahrát do nějakého wordovského dokumentu. Nejlepší je uchovávat otázky podle témat, ke kterému patří, tím to zase pěkně propojíte s kostrou, o které bylo psáno výše. Nadpisy hlavních témat budou kosti a otázky maso, které budete dostávat do paměti.

Vysílejte úsilí správným směrem

Asi nejlépe to vysvětlím na vlastní, trošku smutné historce. Předloni jsem se na jeden zápočet poctivě učil průběžně dva týdny nějakých 600 slidů plných, upřímně, často nesmyslných definic. Zápočet se mi povedlo napsat na plný počet bodů, ale můj dobrý kamarád ho taky napsal na plný počet bodů, a když jsem se ho ptal, jak dlouho se ty hlouposti učil, k mému překvapení řekl, že jenom 3 hodiny. Jakmile jsem to slyšel, byl jsem pěkně naštvaný

Kamarád totiž věděl, že u zápočtu se už několik let stále opakuje 30 stejných otázek. A tak se místo 600 slidů učil jenom 30. A právě takové “lišáctví” je pro úspěch na vysoké nesmírně důležité. Vědět co a jak – co vypustit, kde naopak přidat, jakého učitele si vybrat a komu se raději vyhnout.

Vaše energie i čas jsou omezeným zdrojem. Nemůžete ho jen tak plýtvat někde, kde to nepřináší ovoce. Klíčem k úspěchu je alokovat svoji energii a úsilí správným směrem. Tedy tam, kde se to nejvíce počítá. Na výšce zcela jistě platí pravidlo 80/20. 80 procent vaší konečné známky je výsledkem 20 procent úsilí, studijních materiálů atd.

Ať se budete snažit sebevíce, podle mě není možné, abyste se naučili všechno. K předmětům máte většinou pár knížek povinných a dalších minimálně 10 jako doporučených. Z toho byste se zbláznili. Kouzle je v tom najít těch 20 nejpodstatnějších procent. Nejprve zjistěte, na čem nejvíce záleží, na co si vyučující potrpí, získejte mnoho testů z minulých let, bavte se staršími spolužáky, ať víte, na co se přesně připravit. Až pak se učte…

Znám několik chytrých lidí, kteří si tohle pořád neuvědomují. A svoji energii a čas vysílají až příliš často špatným směrem, tam, kde se nijak výrazně neprojeví. Dlouze se učí něco, co nebudou potřebovat, vybírají si témata, která způsobují jenom problémy apod. Poučte se z toho a dělejte jenom to, co přináší výsledky.

Teď už znáte nejlepší metody učení pro studium na VŠ

Doufám, že vám článek připadal užitečný a některé metody učení si vyzkoušíte při svém vlastním učení.

Další rady, které jdou mnohem více do hloubky a jsou daleko podrobnější, najdete v mém online kurzu Jak udělat každou zkoušku. Po jeho absolvování budete přesně vědět, jak se učit na vysoké škole co nejlépe. Ale zdaleka to není jen o učení, zjistíte také něco o plánování, organizaci, boji s prokrastinací, naučíte se bojovat se stresem nebo chápat složitou látku.