Jak funguje paměť a jak toho můžeš využít ve vlastní prospěch?!

Asi úplně každému studentovi (nebo vlastně komukoliv, kdo se potřebuje něco naučit) se vyplatí vědět, jak funguje paměť. V článku se to pokusím krátce a jednoduše vysvětlit bez odborných termínů a samozřejmě vás vybavit i praktickými tipy, jak si usnadnit pamatování téměř čehokoliv. Až když pochopíte, jak vaše hlava funguje, budete ji moci využít naplno.

*Video a článek mají téměř identický obsah, je na vás, který typ obsahu zvolíte.

Pokud jste tady noví, jmenuji Honza Kohut a točím videa a píšu články o tom, jak se efektivně učit, přičemž nevycházím jen ze svých zkušeností, ale hlavně z odborných zdrojů a vědeckých studií.

Dost bylo představování, pusťme se do toho podstatného. Nejprve musíme poznát druhy paměti, až pak přistoupíme k procesu zapamatování a jeho zdokonalování…

Druhy paměti

Prvním důležitým uvědoměním je, že mozek v žádném případě nefunguje jako počítač nebo kamera. V paměti nejsou žádné oddělené složky ani naprosto přesné záznamy toho, co vnímaly vaše smysly. Všechno je to daleko sofistikovanější.                  

Paměť není jenom jedna, existuje jich spoustu druhů. Například paměť prospektivní vám připomíná, že máte něco udělat. Kdybyste ji neměli, nevzpomenete si, že máte za týden odevzdat seminárku nebo zavolat mámě. Dále existuje paměť retrospektivní, díky které si pamatujete věci, které se staly nebo jste se je učili. Pak je tu třeba paměť implicitní, díky které si umíte zavázat boty a ovládáte další motorické dovednosti.

My se však v článku zaměříme především na paměť deklarativní, která se dá ještě rozčlenit na paměť epizodickou (což je pamatování událostí, které se staly) a sémantickou, kterou používáte nejčastěji při učení se do školy.

Když jsme se seznámili s těmito ne úplně záživnými fakty, přesuňme se k něčemu praktičtějšímu. Něčemu, co vám pomůže pochopit, jak funguje paměť, ale zároveň i jak si informace do paměti lépe ukládat.

Fáze zapamatování

Učení se informací či nových znalostí probíhá ve 3 fázích:

1. Kódování
2. Úschova/konsolidace
3. Vybavení

Následuje však ještě jedna, méně populární fáze, a to zapomenutí.

Pochopit, jak funguje paměť a především paměťový proces, vám pomůže se efektivněji učit. Podrobně si vysvětlíme každou fázi paměťového procesu a vybavíme se několika užitečnými tipy, které usnadní zapamatování v každé jednotlivé fázi.

Pusťme se tedy do vysvětlení první klíčové fáze paměťového procesu.

Kódování

Abyste si něco zapamatovali, musíte informace dostat nejprve do hlavy (právě kódování), a pak musíte dělat všechno pro to, abyste nabyté vědomosti udrželi v mozku po co možná nejdelší dobu.

Mnoho lidí má pocit, že aby informaci zakódovali, stačí si ji přečíst, vidět ji, anebo pokud jenom tohle nefunguje, pomáhá s kódováním neboli dostáváním informací do hlavy motivace, cíl a touha si něco zapamatovat. Ale takhle jednoduché to bohužel není. To, že si něco přečtete s cílem si to zapamatovat, ještě neznamená, že to do paměti skutečně pevně vložíte.

V experimentu měly dvě skupinky za úkol pracovat se seznamem slovíček. Účastníkům první skupinky bylo vysloveně řečeno, aby se slovíčka pokusili zapamatovat, zatímco druhé skupince neřekli nic jiného, než aby slovíčka uspořádali podle kategorií. Nakonec otestovali obě skupinky a zjistili, že si obě vedly zhruba stejně dobře.

Anebo další experiment: první skupinka účastníků si měla všímat, jestli slova, která čtou, obsahují písmeno P. Druhá skupinka se měla zamyslet nad tím, jaké pocity v nich slova zanechávají. Když později testovali, kolik si toho která skupinka pamatuje, mnohem více si toho pamatovala skupina, která přemýšlela o významu slov a pocitech, které v nich vyvolávaly.

Co z těchto experimentů vyplývá? Abyste si něco zapamatovali, musíte přemýšlet o tom, co se učíte, jinými slovy musíte informace zpracovávat hluboce. Pochopit je, hledat souvislosti, znát hierarchii, strukturu látky. Nestačí jenom cíl si něco zapamatovat, především musíte novou informaci hojně propojit se stávajícími znalostmi v mozku, až pak se může úspěšně ukotvit v paměti.

Prvním praktickým tipem, který ode mě dostanete, je, abyste se při učení neustále ptali na otázku proč. „Proč tomu tak je? Proč to dává smysl?“ Anebo se snažte neustále hledat nějaká spojení s informacemi, které už máte pevně uložené v paměti. „Co mi to připomíná? Na jakou látku to navazuje, s čím to souvisí?“ Čím více spojení s novou informací vytvoříte, tím snadněji si ji zapamatujete, a tím snadněji se k ní později dostanete, protože vás k ní budou moci dovést různé cestičky v mozku.

Dalším užitečným tipem může být vytváření struktury látky či myšlenkových map. Pomůže vám to vidět souvislosti mezi tématy, uvidíte, co k čemu patří a na co to navazuje.

Vždyť v experimentu lidem, kteří třídili slova do kategorií, utkvělo v paměti více slov než těm, kteří se je snažili dostat do paměti záměrně. Mozek miluje struktury a hierarchie. Nikdy se neučte od bodu A do bodu Z, ale začněte s těmi hlavními informacemi. Postupně, když ovládnete základ – tu pevnou strukturu, na které všechno stojí – se probojovávejte k detailům.

Tyhle techniky vás nutí o látce přemýšlet, hluboce ji zpracovávat. Pamatujte, že: to, o čem přemýšlíte, zůstane ve vaší paměti. Nuťte se o látce přemýšlet, při čtení neprojíždějte jen bezmyšlenkovitě očima s touhou si informace uložit do paměti.

Možná se vám to zdá těžké a zbytečné, ale přináší to výsledky. Abyste si něco zapamatovali, musíte to nejprve kvalitně zakódovat. Pokud už samotné kódování drhne, není moc šancí, že vám toho zůstane v paměti mnoho.

Ačkoliv to není žádné terno, mohou vám s pamatováním drobně pomoct různé látky na podporu paměti. Přečtěte si článek.

Úschova/konsolidace

Druhá fáze zapamatování – úschova – je daleko snazší a vlastně ani nevyžaduje, abyste dělali něco speciálního. Jde o to, že se naše dočasné vzpomínky stanou trvalými. Přesunou se z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Informace se konsolidují také v průběhu dne, avšak k největší úschově informací dochází během spánku.

Stejně důležité jako dostat informace do paměti je spát. Pokud nespíte, přijde vaše učení vniveč, většina informací se do dlouhodobé paměti nedostane. Spěte 7-9 hodin, a pokud nestíháte s učením, stejně spěte alespoň první část noci, protože právě fáze spánku, které dominují v první části noci, hrají největší roli při úschově nově naučené látky.

Možná jste slyšeli o pozitivních efektech šlofíků na paměť. Potvrzuji, že je to pravda, ale šlofík musí trvat alespoň nějakých 60 minut, aby vám pomohl s pamatováním. Kratší šlofíky dodají energii, ale s učením nepomohou.

Vybavení

Informace jste dostali do paměti, upevnili je ve fázi konsolidace a zbývá poslední fáze paměťového procesu – vybavení. To neznamená nic jiného než dostat z paměti na světlo světa informace, které jste se učili.

Abyste se k nějaké znalosti v mozku dostali, musíte aktivovat mozková spojení, která s informací souvisejí. Čím více takových mozkových spojení dokážete pomocí vhodných podnětů aktivovat, tím větší šance, že si na informaci vzpomenete.

Mozek funguje na principu tzv. rozšiřující se aktivace, neboli na principu asociací. Informace si mezi sebou propojujeme. Mozek není počítač, nemá nějaké oddělené složky informací, ale je v něm všechno navzájem provázáno. A čím více takových cestiček, spojení k dané informaci existuje, tím kvalitnější zapamatování.

Zde se vracíme k důležitosti první fáze paměťového procesu. Pokud se učíte povrchně, bez souvislosti a pochopení, ukládáte informace do mozku jako nějaké samostatné ostrůvky, ke kterým nevedou žádné cestičky nebo je jich velmi málo. To neznamená nic jiného, než že vás později nemá k informaci co dovést a máte problém si vzpomenout.

Naopak, máte-li hustou síť vědomostí, učíte se hluboce a propojujete nové s tím, co už máte v paměti, je nová informace jako část pavučiny, ke které vedou stovky různých nitek z různých stran. Čím více spojení existuje, tím více aktivační energie dokážete vyprodukovat, a tím pádem si vzpomenout.

Teď, když chápete, jak vybavování funguje, je nutno ještě zmínit, že samotná snaha si něco vybavit (nebo dokonce úspěšné vybavení) je tou nejúčinnější metodou učení, o které velmi často mluvím a nazývám ji aktivní učení. Pokud si něco úspěšně vybavíte, upevníte danou informaci v mozku, a také zpomalíte proces zapomínání. Navíc, jak vychází ze studií, vybavování pomáhá informace pochopit a používat v nových kontextech.

Rozhodně si jako většina studentů nepleťte vybavování jenom s ověřováním vašich vědomostí. Především je to způsob, jak informace úspěšně a na dlouho uložit do paměti.

Zapomínání

Nedílnou součástí paměťového procesu je zapomínání. Informace se z vašeho mozku vytrácejí poměrně rychlým tempem. Z experimentů Hermanna Ebbinghause z roku 1885 vychází, že už hodinu po naučení si pamatujete jenom okolo 44 % informací. A po jednom dni umíte pouze 30 % toho, co jste uměli bezprostředně po učení. Studie Ebbinghause byly navíc několikrát replikovány, takže to není jenom náhoda…

Vysvětleme si, jak zapomínání funguje a jak mu můžete zamezit. Informace se z mozku nevytrácejí, nevypaří se jenom tak do neznáma, v mozku pořád jsou, avšak už k nim nemáte přístup. Aspoň tohle tvrdí jedna známá teorie o zapomínání.

U fáze vybavování jsme si řekli, že se k informacím dostáváme přes neuronová spojení v mozku, a ta jsou jako živé organismy – pokud je nepoužíváme, vyblednou, přestanou fungovat. Jednoduše, když aktivujete nějaký podnět v mozku, který by vás měl dostat k informaci, elektrické signály vyšumí do ztracena, skončí v nějakých slepých uličkách v mozku a na nic si nevzpomenete.

Dalším důvodem zapomínání nebo spíše neschopnosti si informace vybavit je, že neaktivujete vhodné spouštěče a cesty, které k informaci vedou anebo si nevzpomenete proto, že ve vašem mozku existuje jenom velmi málo propojení s danou informací. Tím se znovu vracíme k důležitosti hlubokého zpracovávání informací. A také k důležitosti upevňování mozkových cestiček pomocí vybavování.

Zapomínat můžeme i kvůli tzv. interferenci. Což vlastně znamená, že určité spouštěče, cestičky, které nás kdysi dovedly k jedné informaci, se nyní přeorientují a vedou nás k jiné informaci.

Raději si to vysvětleme na příkladu. Umíte anglicky a víte, že spouštěč, například slovo vodopád, vás dovede mozkovými cestičkami k překladu tohoto slova: waterfall. Problém nastává, když se učíte další jazyk, třeba španělštinu, narazíte na stejné slovo vodopád, který se řekne španělsky catarata. Teď vás spouštěč – slovo vodopád – vede k dvěma cílovým informacím, což může způsobit onu interferenci. Jednu informaci zapomenete, neboli cestičky v mozku povedou jenom k jedné cílové informaci, a ne ke dvěma.

Jak se zapomínáním bojovat?

Jelikož jsou neuronová spojení živé organismy, musíme je pravidelně používat. Což vlastně neznamená nic jiného než informace opakovat. Obecně se doporučuje, abyste opakovali den po naučení, pak po týdnu, následně po měsíci. Čím vícekrát si něco vybavíte, tím lépe pro vaši paměť.

Dále mějte informace navázány na spoustu dalších vědomostí v mozku. Čím hustší síť propojení, tím větší šance, že vás tam nějaká cesta dovede.

A v neposlední řadě, interferenci zabráníte tak, že hledáte rozdíly mezi informacemi, které mají stejné spouštěče, porovnáváte je vedle sebe a snažíte se ve své podstatě vytvořit spouštěče jedinečné.

Přečtěte si také: Jak nezapomínat

Co jsou jen mýty?

S pamětí a učením je spojeno i spoustu mýtů. Pojďme si tedy některé z nich vyvrátit.

Můžeme se učit ve spánku

Na různých internetových stránkách najdete nějaké nahrávky, které vás mají ve spánku naučit cizí jazyk. Anebo někteří studenti mají pocit, že když se nahrají při čtení učebnice a pak si to pouštějí při spánku či přes den, že jim to nějak pomůže se informace naučit.

Bohužel, ač to zní hodně lákavě, nic takového není možné. Ve spánku se opravdu díky poslouchání nějakých nahrávek nic nenaučíte.

Existence fotografické paměti

Pokud nejste autisté, nic jako fotografickou paměť nemáte. Jak již bylo zmíněno, mozek nefunguje jako počítač nebo foťák, který by něco vyfotil a založil to do příslušné složky. Mozek funguje trochu složitěji.

O fotografické paměti se dozvíte více v mém článku Fotografická paměť – mýtus nebo skutečnost?

Učíte se lépe vizuálně, auditivně či kinesteticky

Asi jste slyšeli o tzv. stylech učení, že se někdo učí lépe vizuálně, někdo pomocí zvuků a třetí praxí. Ale jak vychází ze studií, je to hloupost a nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak skutečně bylo. Naše mozky fungují zhruba stejně a existují metody učení, pomocí kterých se učíme nejlépe bez ohledu na to, jaký máme preferovaný styl.

O stylech učení se více rozepisuji v článku: Styly učení = jeden velký mýtus.

Jak funguje paměť a co z toho pro nás plyne?

Teď už snad lépe chápete, jak funguje paměť, a máte představu o tom, jak toho můžete využít ve vlastní prospěch.

V prvotní fázi učení dbejte především na pochopení, pokládejte si otázky, zkoumejte význam, hledejte podobnosti s tím, co již umíte. Pamatujte na to, že mozek funguje na principu rozšiřující aktivace – čím více spojení vytvoříte, tím větší je šance, že se k informacím později dostanete.

Nikdy nevynechávejte spánek, jinak se nové vzpomínky nedostanou do dlouhodobé paměti. Pokud chcete konsolidovat i v průběhu dne, dopřejte si minimálně 60minutového šlofíka.

Jednou z nejúčinnějších metod učení je vybavování. Upevňuje paměťovou stopu a oživuje mozková spojení. Rozhodně to není něco, co byste měli používat jenom u zkoušky nebo proto, abyste ověřili, zda něco umíte. Právě pomocí vybavování dostanete informace napevno do hlavy. Také už víte, že mozková spojení vyhasínají. Aby se to nestalo, musíte pravidelně opakovat.

Pokud vás zajímají podobná témata, můžete si zakoupit mou e-knihu Jak se efektivně učit nejen do školy, ve kterém naleznete spoustu praktických tipů a vědecky ověřených metod učení.

Jste-li studenty, můžete si zdarma stáhnout 7 tipů, jak zvládnout maturitu nebo 7 principů efektivního učení, které využijete především na vysoké škole.