fbpx

Co mi nejvíce pomohlo při studiu na vysoké škole

První týdny na vysoké jsem byl zmatený a měl jsem strach z toho, kolik se toho budu muset ke zkouškám naučit. Na písemku na střední se učíte pár stránek textu, teď ti řeknou, že se máš naučit celou knížku o 400 stránkách jenom k jednomu předmětu. A už vůbec si nedokážu představit, jak velký šok musí zažívat studenti medicíny, veteriny, nebo farmacie, kde je toho daleko více než na ekonomce, kterou studuji já.

*Video a článek mají téměř identický obsah

I přes mé prvotní obavy jsem bakalářské studium v pohodě zvládl, udělal jsem to se samýma jedničkama a červeným diplomem, abych se vám mohl chlubit, protože to dělám velmi rád.

V článku s vámi sdílím můj asi nejúčinnější trik, který mi na výšce zajistil skvělé výsledky, aniž bych se musel nějak moc usilovně učit. A mnohdy mi tenhle “trik” zachránil krk a nalil do paměti i ty největší kraviny, které jsem si jinak zapamatovat nedokázal.

Než se do článku začtete, jmenuji se Honza Kohut a už přes nějakých 5 let se zabývám tématem efektivního učení a studentské produktivity. Pokud vás tahle témata zajímají a toužíte naplno využít potenciálu své hlavy, určitě se na těchto stránkách více rozhlédněte. Je tady toho spousta, co se vám může líbit.

Ty nejlepší články pro vysokoškoláky najdete pod tím to odkazem.

Tajná ingredience úspěchu

Vraťme se k mému tajnému triku, díky kterému se mi na vysoké skvěle dařilo, aniž bych se musel usilovně a dlouze učit.

Neurazte se, ale 90 % studentů se neumí učit. Například z výzkumu na prestižních amerických univerzitách vychází, že studenti nejčastěji používají ty nejméně účinné metody.1 A upřímně nemám důvod si myslet, že u nás by byla situace odlišná.

Studenti mají pocit, že se učí tak rychle, jak “výkonný” je jejich mozek a jako by to nemohou nijak zásadně ovlivnit. Avšak metody, které používáte, ovlivňují, jak dobře vám informace polezou do hlavy.

Pokud se učíte špatně, studium vám zabere více času, než je žádoucí, anebo získáte slabší výsledky, než kdybyste znali a používali efektivní metody učení. To je podle mě škoda. Když vlastně jenom stačí vyměnit současné způsoby učení za účinnější metody.

Uvědomte si, že učení není o kvantitě, množství, které tomu dáte, ale především o kvalitě. Průměrně inteligentní člověk, může mít daleko lepší známky a trávit méně času studiem než někdo, kdo má inteligenci génia, ale neumí svůj potenciál využít. A já mám důvod si myslet, že vy své možnosti ještě nevyužíváte na maximum.

S trochou nadsázky říkám, že jsem dement. Už v nějaké třetí třídě jsem měl trojku na vysvědčení, na základce patřil k šedému průměru, ale později jsem se začal zajímat o výzkumy na poli kognitivní psychologie, číst na tohle téma knihy, kvalitní blogy, aplikovat v praxi ověřené metody, a rázem se z někoho průměrného stal student s nejlepším prospěchem v ročníku, aniž by mu učení zabralo více času než jiným.

Více si o mně můžete přečíst ZDE.

Omluvte tuhle malou odbočku, připadalo mi důležité zdůraznit, že až tak moc nezáleží na přirozené inteligenci a čase stráveném učení jako na kvalitě, s jakou se dokážete učit.

Pokud mě sledujete, už slyšeli o několik kvalitních metodách: o aktivním učení, rozloženém učení, prokládaném učení, časovém blokování a dalších účinných metodách. Avšak co mi opakovaně zachraňovalo krk a šetřilo čas na vysoké škole byly kartičky…

Mocná síla kartiček

Na přední straně kartičky máte nějakou otázku a na druhé straně odpověď. Kartičky vás nutí dostávat informace z paměti, každé vybavení upevňuje paměťovou stopu, příště si vzpomenete snadněji, pomaleji zapomínáte, informace lépe pochopíte a dokáže aplikovat v nových kontextech a situacích. Jak dokazují spousty studií.2

Nicméně papírové kartičky jsem na vysoké ani sekundu nepoužíval, jako je to lepší než drátem do oka, ale obrovský zvrat v efektivitě nepředstavují.

Tvorba samotných kartiček zabere dost času, musíte je někde skladovat a upřímně je problém s jejich pomocí dostat informace do dlouhodobé paměti.

Co používám já a co je tím mým “tajným trikem”, jsou kartičky v programu Anki. Anki je program pro učení se kartiček se zabudovaným systém pro chytré opakování. Vlastně to znamená, že program zajistí, že vám informace nalezou do dlouhodobé paměti s minimem času a úsilí. K tomu všemu je program zdarma.

Ani po letech, co se s Anki učím, mě nepřestává fascinovat, že když něco vložím do Anki, v podstatě bez nějakého zvláštního úsilí si to vždycky nakonec pevně uložím do dlouhodobé paměti. Je to až zvláštní a neuvěřitelné.

Existuje i pár dalších programů pro tvorbu kartiček, možná znáte Quizlet nebo Memrise. Tyhle programy jsou takoví, malí ne moc výkonní bráškové programu Anki. Jejich funkce jsou hodně omezené, samotná tvorba kartiček zabírá zbytečně moc času, a hlavně vám neumožňují opakovat dle principů dlouhodobé paměti.

Právě to chytré opakování je za mě asi největší výhoda Anki: aplikace vám kartičky nabízí k opakování, když je to nejvíce potřeba. S nejmenším možným úsilím, za nejkratší možný čas se vám látka zapíše silně do paměti.

Algoritmus Anki dokážete poznat moment, kdy vám mají informace vypadnout z paměti. Právě v ten moment je totiž nejúčinnější opakovat, dochází k největšímu posílení paměťové stopy.3

Hodně lidí se diví, ale není účinné, pokud opakujete moc brzo, paměťová stopa neposílí. Naopak pokud opakujete pozdě, musíte se učit informaci nanovo, což není výhodné, jak dokážete uhodnout. S anki opakujete jenom tehdy, když je to potřeba.

Samotná tvorba kartiček v Anki je několikanásobně rychlejší než na papíře nebo v jiných programech. Aplikace se dá používat odkudkoliv na jakém kolik zařízení. Program si můžete vylepšovat pomocí volně dostupných rozšíření. Můžete se učit obrázky a jejich popisy, dělat vynechávačky a to není všechno. Funkcí jsou má program mraky.

Jak zvládnout první rok na vysoké škole se dozvíte v samostatném článku.

Nevýhoda Anki

Bohužel Anki není moc intuitivní, ani pěkný program. Možná jste Anki už někdy zkoušeli, ale taky s tím rychle přestali, protože jste to nikdy pořádně nepochopili a nevšimli si nějakých pozitivních efektů. Nějakou dobu trvá, než se naučíte program pořádně používat, a ještě déle než si všimnete pozitivních výsledků, zvláště pokud se na všechno snažíte přijít sami.

Právě proto jsem pro vás vytvořil videokurz celý věnovaný programu Anki. V kurzu vás krok za krokem naučím, jak program efektivně používat. Provedu vás všemi důležitými funkcemi Anki, a postupně se dostaneme i k těm pokročilejším.

Videokurz rozhodně není jenom o tom, kam a kde kliknout v rozhraní Ankí, zaměřím se i na “vědu” za Anki, zjistíte, proč program funguje tak skvěle a podělím se s vámi o důležité důležitých principy, kterých se musíte držet při tvorbě a učení se s kartičkami v Anki. Rozhodně nestačí program jenom nainstalovat a vkládat a učit se kartičky, s tímhle přístupem zázraky nečekejte.

Také zjistíte, jak je nejlepší Anki nastavit, aby učení zabralo co nejméně času, prozradím, základní nastavení to není. Jak používat Anki napříč různými zařízeními, jak zrychlit tvorbu kartiček a jejich samotné opakování, jak se přinutit k pravidelnému učení a spoustu dalšího.

Anki je zdarma. Program si můžete hned teď stáhnout a něco si tam zkoušet. Baliček, kartičky asi vytvoříte, ale je pravděpodobné, že z toho budete zmateni a nepocítíte, že to tak strašně moc pomáhá, jak píšu zde v článku. Skutečně dobře pracovat s Anki je celkem věda, samoukovi může dlouze trvat, než se v programu naučí chodit a než se informace začnou doopravdy nalévat do paměti. Z mé zkušenosti se většina lidí na Anki vyprdne, než to začne nosit ovoce…

Po absolvování videokurzu se za poměrně málo času, budete schopni naučit i sebesložitější informace naprosto perfektně. Mě samotného to nepřestává udivovat, něco hodíte do Anki a i když ani nechcete, prostě se to naučíte.

Jako zmatený a vystrašený prváček na výšce jsem se měl učit na zkoušku z informatiky, celé mi to nedávalo vůbec žádný smysl, nelezlo do paměti, i když jsem se učil dlouho a myslím, že celkem efektivně. Tak jsem si řekl, že na pomoc povolám Anki. Využíval jsem všechny triky a tipy, o kterých mluvím v kurzu. Rychlostí blesku tvořil kartičky. Na zkoušku jsem se nikdy neučil déle než 1,5 hodiny za den, ale nakonec, i když to byl předmět, který mi absolutně nelezl do hlavy, jsem získal 100 bodů, plný počet.

Kurz vám v žádném případě nenutím. Anki nemusíte používat, škola se dá zvládnout i bez toho, i když asi s větší námahou. Nebo se to můžete zkusit naučit sami, metodou pokus a omyl. A po čase mít s trochou štěstí perfektně optimalizovaný proces pro učení se s Anki.

Kurz vám ušetří čas, lusknutím prstu dostanete přístup k ověřeným způsobům efektivního učení spolu s tím, jak program nejlépe používat.

Kurz je určen pro vlastně všechny vysokoškoláky, kteří se chtějí učit lépe, strávit studiem méně času, ale zároveň si nepokazit výsledky. Kurz je také pro ty, kteří mají se školou problém a hledají způsob, jak to zvládat více v pohodě. Vsadím se, že mezi vámi budou tací, kteří mohou mít teď problém prolézt přes zkouškové, i když se dlouze celými dny učí. Po aplikování rad, efektivním používání Anki se to změní, učení vám zabere méně času a zkoušky zvládnete v pohodě se skvělými výsledky.

Kurz by měli vidět všichni studenti “těžkých” vysokých, na kterých si toho musíte uložit spoustu do paměti a nemůžete spoléhat jenom na to, že to pochopíte a pak nějak obkecáte. Mám na mysli třeba medicínu, veterinu, zubařinu, farmacii, ale těch “pamatovacích škol” je samozřejmě více, ani takovému jadernému fyzikovi nebo dobrému ekonomovi nestačí jenom pochopení, ale spoustu si toho musí pamatovat.

Více podrobností se o kurzu dozvíte v tomto odkazu!

Vězte, že umět perfektně v Anki, aplikovat při tom principy efektivního učení je něco, díky čemu uložíte informace s minimem úsilí a času do vaší paměti.

To by bylo ode mě pro dnešek všechno. Doufám, že vám dávaly smysl moje úvodní úvahy. V silách většiny z vás je mnohem více, než si myslíte. Jen jde o vědět, jak svou hlavu dobře využít. Potenciálu je tam spousta, jen ho odemknout.

Zdroje

  1. Karpicke, J.D., Butler, A.C., & Roediger, H.L. (2009). Metacognitive strategies in student learning: Do students practise retrieval when they study on their own? Memory, 17(4), 471-479. doi:10.1080/09658210802647009.
  2. Roediger, Henry & Putnam, Adam & Sumeracki, Megan. (2011). Ten Benefits of Testing and Their Applications to Educational Practice. 10.1016/B978-0-12-387691-1.00001-6.
  3. Bjork, R.A., Bjork, E.L., 1992. A new theory of disuse and an old theory of stimulus fluctuation. In: Healy, A.F., Kosslyn, S.M., Shiffrin, R.M. (Eds.), From learning processes to cognitive processes: Essays in honor of William K. Estes, vol. 2. Erlbaum, Hillsdale, NJ, pp. 35–67.
Sdílejte na sociálních sítích!!!Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on Tumblr
Tumblr
0
Jan Kohut
Ahoj, jsem Honza Kohut a tady na blogu píšu a točím o tom, jak se efektivně a rychle učit. Snažím se šířit užitečné rady, které jsou vědecky ověřené, ne nějaké bullshity nebo jenom vlastní zkušenosti. Také se zde něco dozvíte o produktivitě a pozitivní psychologii.

Trackbacks & Pings

Komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *