fbpx

7 tipů, jak napsat diplomovou práci

V článku se dozvíte, jak napsat diplomovou práci. Pozor! Nebudu psát o tom, jak začít, jak napsat úvod, jak citovat, jak formátovat nebo jak si práci na bakalářce nebo diplomce organizovat – o tom všem jsem už dříve napsal samostatné články nebo natočil videa (případně o tom na YouTube mluví jiní).

O čem to teda bude? Povíme si, jak přistupovat k procesu psaní, abyste dokázali „vyplodit“ kvalitní text, a to ideálně za co nejkratší dobu. Rovněž zmíním to, jak se k psaní přinutit a jak psát bez vyrušování.

Pokud se chcete lépe a rychleji učit, být produktivní a motivovaní, podívejte se na moje online kurzy, ve kterých jdu více do hloubky než ve článcích nebo videích. Speciálně pro vysokoškoláky je určený kurz Jak udělat každou zkoušku, ve kterém vám dám ucelený návod na to, jak se efektivně učit na vysoké škole.

Video a článek mají téměř identický obsah. Záleží na vás, zda si přečtete článek, nebo se raději podíváte na video.

Nikdy se při psaní neuchylujte k multitaskingu

Pokud se aspoň trošku zajímáte o produktivitu, víte, že multitasking nedělá dobrotu. Když se budete při psaní pořád něčím vyrušovat, například odepisovat na zprávy, prohlížet si TikTok nebo se jinak rozptylovat na telefonu, zabere vám napsání stejného množství slov více času, text bude pravděpodobně méně kvalitní a také budete na konci unavenější, než kdybyste psali bez vyrušování.

Lidský mozek si můžete představit jako starý, zasekaný telefon, který dokáže mít v jednu chvíli zapnutou jenom jednu jedinou aplikaci. Pokud chcete používat aplikací více, moc si hraní na mobilu neužijete, protože bude trvat hodně času, než se jedna aplikace vypne a načtou se data pro aplikaci novou. V mozku to funguje hodně podobně: Nejsme schopni dělat více věcí zároveň, vypínání a zapínání pomyslných aplikací, tj. přepínání mezi činnostmi, nás stojí spoustu ztraceného času a energie. Ze studií vychází, že kvůli multitaskingu zabírá práce až o 40 % více času!

První rada tedy zní: Když píšete, tak opravdu jenom pište.

Ale teď pozor! Psaní půjde nejlépe, když nebudete přepínat pozornost ani mezi jednotlivými fázemi psaní. Co to znamená? Psaní bakalářky nebo diplomky opravdu není jenom „ťukání slov do klávesnice“. Abyste napsali odborný text, musíte ze všeho nejdříve sehnat zdroje, následně si ty zdroje pročíst a udělat si z nich výpisky, potom dát dohromady přibližnou osnovu. Pak teprve píšete a nakonec opravujete. Samotné psaní je vlastně jenom jedním dílčím krokem k vypracování diplomky nebo bakalářky.

jak napsat diplomovou práci, jak napsat diplomku

Tím se snažím říct, že byste v rámci jednoho pracovního bloku neměli zároveň hledat zdroje, číst učebnici nebo článek, dělat si výpisky, rovnou psát text bakalářky nebo diplomky a hned nato ho opravovat. Nejlepší je dělat každou fázi procesu psaní samostatně. Proč? Každá fáze vyžaduje trošku jiný druh dovedností a pozornosti. Pokud je mezi sebou budete míchat, nejspíš nenapíšete zrovna mistrovské dílo. Pořád totiž budete muset přepínat mezi různými činnostmi a typy pozornosti, což nedělá zrovna dobrotu.

Druhá praktická rada:

V samostatných pracovních blocích oddělte jednotlivé fáze psaní. Nejprve sháním zdroje, potom zdroje zpracovávám, pak si dělám osnovu, potom píšu a nakonec pečlivě opravuju.

V další části článku vám dám několik tipů pro každou fázi procesu psaní. Začneme sháněním zdrojů.

O tom, jak s psaním bakalářky nebo diplomky začít, jsem už dříve napsal článek.

Jak shánět zdroje

zdroje diplomka, zdroje bakalářská práce

Skvělé zdroje pro svou diplomku nebo bakalářku najdete v cizích pracích na stejné nebo podobné téma. Ty jsou dostupné třeba na DSpace nebo Theses. Vědecké články a studie zase najdete na Google Scholar. Do vyhledávače stačí napsat, co hledáte, a vypadne vám spousta výsledků.

Pokud by některé články a studie, které najdete, byly placené, můžete zkusit web Sci-Hub nebo doplněk do prohlížeče Unpaywall, který prohledá celý internet a najde daný článek zdarma.

Zdroje byste měli samozřejmě konzultovat i se svým vedoucím / svou vedoucí, který/která vám určitě rád/a pomůže.

Přečtěte si také jeden z mých dalších článků věnovaný speciálně vyhledávání zdrojů.

Jak zpracovávat zdroje

jak si psát poznámky, jak napsat diplomku

Když si seženete nějakou knihu, rozhodně ji nečtěte celou. Vyberte si jenom ty kapitoly a části, které jsou relevantní pro vaši práci. Někdy to bude pár stránek, jindy třeba úplně všechno. Zpracování zdrojů vám usnadní zvýrazňovač – podtrhněte si cokoliv, co byste mohli chtít použit. Při fázi psaní pak snadněji a rychleji najdete potřebné informace.

Rovněž si můžete dělat stručné výpisky, které vám pomohou text lépe pochopit a následně vám usnadní psaní. Ale pozor – vždycky si ke svým poznámkám napište, odkud jste čerpali. Po týdnu, až se k poznámkám vrátíte, si už ani za boha nevzpomenete, z čeho jste je vypsali. V práci vám budou chybět citace a to je velký problém. Já jsem na psaní poznámek využíval aplikaci Notion, hodně oblíbený je dneska třeba Roam Research, Remnote nebo Obsidian.

Pokud vás nějaká pasáž opravdu hodně zaujme, můžete si ji celou zkopírovat do textového editoru, ve kterém práci píšete. Při psaní se pak aspoň nebudete muset rozptylovat hledáním informací, které budete chtít použít.

Podívejte se také na článek Jak napsat bakalářskou práci (kvalitně a rychle), ve kterém píšu o tom, jak si psaní bakalářky usnadnit.

Jak vytvořit osnovu

Po prostudování zdrojů se možná zdá, že jste připraveni psát. Než se ale dostaneme k tomu, jak psát samotnou diplomovou nebo bakalářskou práci, chybí ještě jeden krok. Nejprve si vytvořte osnovu, takovou „omalovánku“, do které budete následně psát text vaší závěrečné práce.

Jak na to? Přemýšlejte o tom, co byste měli v určité kapitole obsáhnout, tj. jaká bude struktura nadpisů a podnadpisů. Když si stanovíte tyto hlavní body, trošku tu svoji „omalovánku“ vyplňte. Pod každý nadpis si vypište, o čem konkrétně budete v dané části psát, překopírujte si tam relevantní poznámky, doslovně přepište úryvky z knížek či článků, které budete chtít použít. Díky téhle podrobné „omalovánce“ bude psaní mnohem snazší, protože už budete vědět, o čem konkrétně chcete psát, a všechny podklady budete mít na jednom místě. Bude je stačit jenom přeformulovat do uceleného textu.

Tohle je hodně důležité!

Psaní závěrečné práce nemá rozhodně fungovat tak, že si nejprve seženete všechny zdroje, pak je všechny zpracujete, potom sepíšete kompletní, dokonalou osnovu atd. Ne, je to proces, který se pořád opakuje: Nejprve seženu zdroje pro první kapitolu, pak je zpracuju, vytvořím osnovu, píšu, pak to stejné opakuju pro druhou kapitolu atd. Důležité je, abyste nikdy v jednom pracovním bloku nemíchali různé fáze procesu psaní. Opravdu to neznamená, že když jednou skončíte se zpracováním zdrojů, už nesmíte vyhledávat a přidávat další zdroje. Berte to jako cyklus: hledám, potom zpracovávám, pak dělám osnovu a takto pořád dokola.

Plánování je velmi podstatná část procesu psaní, proto se podívejte také na článek Jak si zorganizovat práci na bakalářské/diplomové práci.

Jak napsat diplomovou práci

jak napsat diplomovou práci, jak napsat bakalářskou práci, jak napsat diplomku, jak napsat bakalářku

Se zpracovanými zdroji a vytvořenou osnovou se můžete pustit do psaní. Díky vaší poctivé přípravě by to už teď neměla být taková námaha.

Při psaní je naprosto zásadní, abyste jenom psali a nijak zvlášť při tom svůj text neopravovali a nepřepisovali, jedině tak se dostanete do stavu „flow“, který vám dovolí být skutečně kreativní.

Je užitečné si připomínat, že ve fázi psaní jde hlavně o to, dostat svoje myšlenky na papír. Když se budete rovnou snažit vytvořit vynikající text, bude vás perfekcionismus svazovat tak, že nenapíšete skoro vůbec nic. A proto si na rovinu řekněte, že první verze holt bude pravděpodobně stát za nic. Věřím, že vám to (stejně jako mně) dovolí nebýt takovým perfekcionistou a něco „vyplodit“.

I velmi slavní a úspěšní spisovatelé přiznávají, že první verze textu bývají špatné, a toto ujištění je nutí k tomu, aby upustili uzdu své kreativitě a napsali základní verzi textu. Až když už mají hrubou verzi, můžou na ní dál stavět.

Třeba Hemingway kdysi řekl: The first draft of anything is shit.“ William Faulkner zase radí: „Napište to. Riskněte to. Bude to asi hrozné, ale je to jediná šance, že vytvoříte něco skutečné skvělého.“Nebo například John Green říká, že si dává povolení psát „na prd“.

Ve fázi psaní zkuste nějak formulovat svoje myšlenky a nestarejte se o to, jak je to napsáno, prostě něco dostaňte na papír. Na vylepšování bude ještě spousta času. Pokud ale nic nenapíšete, nebudete mít co zlepšovat.

Co vám pomůže psát nerušeně?

Máte-li problémy s prokrastinací a ptáte se, jak napsat diplomovou práci (platí i pro bakalářku) bez neustálého vyrušování se, doporučuju vám program Cold Turkey. Jakmile program otevřete, zeptá se vás, jaký je váš cíl. Může to být například napsat určitý počet slov nebo psát několik minut v kuse. Jakmile svůj cíl potvrdíte, program se zamkne a nedovolí vám dělat nic jiného než jenom psát. Nemůžete chodit na internet, nemůžete hrát hry, nemůžete být na sociálních sítích. Dokud nesplníte svůj cíl, můžete jenom psát. Zdá se to barbarské, ale svůj účel to splní.

Na konci téhle části je třeba zmínit, abyste rovnou při psaní citovali. Po týdnu už zapomenete, odkud jste tu nebo onu informaci čerpali.

Určitě se vám budou hodit také rady obsažené v článku Jak napsat úvod bakalářské/diplomové práce.

Jak opravovat

Už víte, jak napsat diplomovou práci, respektive její první verzi. Až po napsání hrubého textu začněte upravovat. Samozřejmě tím nemyslím, že byste měli napsat celou práci a až potom ji celou opravit a překopat. Napište třeba jednu kapitolu nebo podkapitolu a pak pozměňujte a opravujte. Nejlepší bude, když se do úprav pustíte nejdříve hodinu po napsání hrubé verze. Kdybyste opravovali dříve, mohli byste dost chyb přehlédnout.

Jak opravovat? S největší pravděpodobností si chyb a nepřesností všimnete, když budete číst nahlas. Ideálně všechny části závěrečné práce opravujte dvakrát. Mnohdy vám něco unikne nebo zrovna v danou chvíli nedokážete vymyslet, jak určitou pasáž lépe formulovat. Zároveň není vůbec na škodu dát práci přečíst někomu z rodiny nebo kamarádů, kdo by mohl vychytat chyby, kterých si sami jako autoři nevšimneme.

Jako vysokoškoláci při přípravě na zkoušky nebo státnice určitě oceníte také tipy na to,jak trénovat paměť.

Vedoucí je tvůj bůh

Nechci být nositelem špatných zpráv, ale vaši bakalářku nebo diplomku, u které prosedíte stovky hodin, si celou přečtou jenom 2–3 lidi: váš vedoucí, oponent a vaše mamka. Mějte na paměti, že jestli práci obhájíte, záleží zejména na vašem vedoucím. Pokud vám dá vedoucí v posudku dobrou známku, nevím, co by se muselo stát, abyste svou závěrečnou práci neobhájili.

Praktická rada: Vedoucího považujte až do odevzdání za svého boha, pište práci tak trošku pro něj, podle jeho představ. Nebuďte tvrdohlaví. Když vám vedoucí řekne, že takhle je to špatně, že tohle je zbytečné, opravte to. Samozřejmě pokud si to neobhájíte a vedoucí vám neřekne: „Aha, tak teď už mi to dává smysl, když jste mi to takhle zdůvodnil, jenom to drobně upravte, takhle to totiž není úplně jasné.“

Při psaní je velmi těžké se na svůj text podívat nezkresleně z perspektivy někoho jiného. Samotným nám dává všechno dokonalý smysl, chápeme to, víme, jak to myslíme, ale už si vůbec neuvědomujeme, že ostatním, kteří nemají stejné znalosti a pohled na věc jako my, to vůbec jasné být nemusí. Právě vedoucí vám svými zpětnými vazbami sundává klapky z očí, proto ho raději poslechněte. Když se mu něco nelíbí, něco na tom bude. I v případě, že vám nějaká pasáž moc líbí, ale vedoucímu se nezdá, vyplatí se ji trošku přepracovat. Pamatujte, že právě vedoucí navrhuje známku, váš osud je pomyslně v jeho rukou.

Jestliže dostanete nějakou negativní zpětnou vazbu, doptávejte se na detaily, ať víte, co konkrétně můžete zlepšit. Zároveň se nebojte přiznat svoji chybu. Koho myslíte, že budou hodnotit lépe – člověka, který ví, kde udělal chybu, snaží se, je otevřený zpětné vazbě, anebo někoho, kdo nenaslouchá a navzdory negativním ohlasům si prosazuje svou?

Taky se choďte pravidelně ukazovat na konzultace, nenechávejte to na poslední chvíli, to nemá žádný vedoucí rád.

Píšete-li bakalářku či diplomku, čekají vás určitě i závěrečné zkoušky. Doporučuju vám proto přečíst si také o tom, jak se učit na státnice.

Shrnutí nejdůležitějších poznatků z článku

Kdybych měl v několika větách shrnout podstatu tohoto článku, řekl bych tohle: Vypracování bakalářky nebo diplomky není jenom o samotném psaní. Jde o proces, který zahrnuje několik činností. Nemíchejte rozdílné fáze, vždy se jim věnujte odděleně, protože každá si zaslouží trošku jiný přístup a druh pozornosti.

Tento článek neberte jako nějaký kompletní návod – nešel jsem v něm do velkých detailů a spoustu důležitých věcí jsem úplně vynechal. Více o procesu psaní bakalářek a diplomek se dozvíte v mých starších článcích nebo videích na YouTube. Také v mém online kurzu Jak udělat každou zkoušku najdete jednu lekci, ve které radím, jak na závěrečné práce. Kromě toho se v něm dozvíte například to, jak zkrátit čas učení, udržet vědomosti déle v paměti, pochopit složitou látku nebo jak produktivně využívat svůj čas a plánovat. To se vám bude určitě hodit mimo jiné také u státnic.

Budu moc rád, pokud mi do komentáře napíšete nějaký svůj vlastní tip na psaní bakalářky nebo diplomky, a ještě raději budu za vaši zpětnou vazbu k mé tvorbě.

Jan Kohut
Ahoj, jsem Honza Kohut a tady na blogu píšu a točím o tom, jak se efektivně a rychle učit. Snažím se šířit užitečné rady, které jsou vědecky ověřené, ne nějaké bullshity nebo jenom vlastní zkušenosti. Také se zde něco dozvíte o produktivitě a pozitivní psychologii.

Trackbacks & Pings

Komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *